Postřehy Tomáše Drahoňovského

Můžeme slavit?

2011-10-14T12:50:00.000+02:00

Ladislav Bátora odchází z ministerstva školství. Pro odpůrce stávající vlny nahnědlého národovectví to ale rozhodně výhra není.

Bátora, kterému si česká média zvykla v rámci korektnosti říkat "kontroverzní úředník", se dobrovolně vzdal funkce vicekancléře ministra školství Dobeše. V pátek v poledne oznámil: "Ti, kdo volali po mém odchodu, mohou slavit." On sám už přitom v tuto chvíli musel vědět, že je tomu přesně naopak.

Muž, který svou zaprodanou minulostí i současnými výroky vzbuzoval v ultrakonzervativcích nadšené tetelení a v liberálech úzkost, jen splnil svou misi. Jeden z nejméně schopných ministrů jej na pokyn z Hradu vytáhl do veřejné, nevolené funkce. Zde se Bátora jen pouhými třemi větami stal národní celebritou. Pokud byste se na ulici zeptali téměř kohokoli, s jistotou definuje, kdo pan Bátora je.

Za to byl, jak se lidové říká, vykopnut výše a po pár týdnech odchází. Neodchází z pokynu ministra, který si uvědomil, že nemůže ve vysoké úřednické funkci držet extremistu (tak jak by se to s největší pravděpodobností stalo v jakékoli ze západních demokracií). Odchází z vlastní vůle a rozhodnutí, a podle svých slov chce být činný v politice. V té české politice, kde se v současnosti tolik cení xenofobní a homofobní výroky, v té politice, která chce ignorovat světové problémy a vyznává izolacionismus po ruském způsobu.

Úkol splněn, dostih začíná. Další kroky budou etablování členské základny nové strany (s názvem typu Právo a spravedlnost, Naše Česko atp.), destrukce Nečasovy vlády a vypsání předčasných voleb v roce 2013. A dej bože, ať se mýlím.

Cynismus na Centrum.cz

2011-10-03T14:20:00.000+02:00

Babiččiny rady: Rakovinu nejlépe vypotit, vzít si v práci volno a co je úplně nejlepší - čaj s citronem a zázvorem! A hlavně nezapomenout na med. Uhh.... Zdroj: centrum.cz

Hlavne bydlet v novem!

2011-09-29T16:07:00.002+02:00

Ja vam nevim. Jsou urcite i rozumni developeri, ale preci jen, nejsou klasicke cinzaky v zeleni lepsi tehle postmoderne archaicke kralikarny? Bohnice (jako fakt ctvrt, i kdyz k zblazneni to svy, zpusobem je taky).

Umeni, nebo politika?

2011-09-28T16:03:00.001+02:00

Mam cim dal tim silnejsi pocit, ze se nase zeme riti do zahuby. Mozna proto, ze vymira valecna generace, zapominame na hruzy nacismu a fasizujici tendence zacinaji byt vnimany jako jakasi legitimni soucast politiky. V druhe rade to zacina povzbuzovat nacionalisty typu Daniela Landy v tom, ze jejich dlouho skryvany hnedy pretlak konecne muze ven pod plastikem jakesi kvazihusitske terminologie.

Prosim, nechodte na koncerty ktere jsou nepokrytou politickou kampani. Ultrakonzervativismus a jeho extremni odnoze jsou cestou kratkodobeho zisku a cesty do pekel.

Kdo neskace neni Cech!

2011-09-22T13:02:00.001+02:00

Regionalni fotbal ma evidentne kouzlo, ktere mi zatim bylo dukladne skryto. No co se da delat, asi pujdu fandit...

Urban hero

2011-06-29T00:27:00.003+02:00

Ok, neodjel, ale je to muj hrdina ctvrti.

Stávka jako životní styl

2011-06-16T23:48:00.003+02:00

Každý, kdo dnes projížděl Prahou, jakoby se ocitl v jiném světě.

Z naší metropole se stalo pulzující město, kde se nikdo nebal happeningu, ulice křižovali cyklisté, lidé chodili pěšky, a dokonce se na sebe usmívali. Cizinci měli štěstí, že často ve městě museli zůstat. Tenhle obraz Prahy totiž budou šířit doma. Obraz západní metropole.

Už jsem pár měst na světě projel. Byl jsem v Evropě, Asii, na západě, na východě. V zásadě se metropole dají rozdělit na ty, které jsou zasvěcené autům, a na ty, které patří lidem. Největší paradox jsem zatím zažil v Gruzii, kde byl uprostřed pěší zóny obří kruhový objezd. Asi každý si dokáže spočítat, mezi jaká města se řadí současná, nikoli dnešní, Praha.

Město, kde se hlavní dopravní tahy táhnou přímo prostředkem města. Metropole smradu, kde se jakákoli koalice nikdy nebyla schopna dohodnout na omezeni provozu v centru. Hlavní město, kde zeleň pravidelně ustupuje asfaltu a klid hluku, většinou v zájmu 'revitalizace'.

Vzpomeňme na dnešek s ulicemi plnými lidí (ne aut), až se budeme ptát, proč naše děti chtějí žít jinde. Uvědomme si, že právě klid a přívětivost města je prvním krokem k tolerantní společnosti, univerzitám s kvalitními vědci i firmám s nadšenými zaměstnanci. Je to pilíř ekonomiky.

Ještě to bude chvíli trvat. Přeci jen, kdo by chtěl žít kdekoli v zemi, jejíž prezident je nejčastěji vidět na otvíračkach továren Phillip Morris a křtech obřích rypadel.

Fotopostřeh umělecký

2011-06-08T22:43:00.002+02:00

No konečně pořádná performance! Dokonce i s originál policejním lístečkem za stěračem. Foceno na Florenci!

Fotopostřeh sněmovní

2011-06-08T22:40:00.002+02:00

Jasný, pro pány poslance žádnej šmuk! Foceno u baby, co prodává ve Sněmovně v pressroomu chlebíčky. Mňam...

Stahují se...

2011-05-20T18:44:00.002+02:00

Mračna nad námi. Asi si večer vezmu mikinu. Malešice!

Před Úřadem vlády

2011-05-18T17:29:00.002+02:00

No řekněte, může pak někdo tu politiku jestě brát vážne?

Sláva vítězi!

2011-05-18T13:41:00.006+02:00

Adeptů sice přibývá, ale první místo je, řekl bych, jasné. Vive monsieur Strauss-Kahn!

Člověk psu člověkem

2011-05-09T12:40:00.000+02:00

Jen za 39 korun!

Ok, po chvíli snažení jsem pochopil, že jsou to pokličky na konzervy. Krmící "lžídlička" jde ale komplet mimo mě. A pak jsem Tedovi koupil dentální kost a podložku pod misky. Hm, aha...

Est rerum omnium magister usus

2011-05-06T11:19:00.002+02:00

A pak že je školství v krizi!

Dejte na mě, v soutěži o počet vypitých drinků zvítězí Cevro o prsa nad Bankovním institutem.

Cirkus dneska nebyl

2011-05-06T00:43:00.004+02:00

Prago zažila Hocus Pocus Union

Kdo by to byl řekl, že ten pocit ještě přijde. Domácí chlapíci mě bavili daleko víc než superstars ze zahraničí. Jasně, bro', šlo o hip hop. Vybledlé ksichty z Prague en Tchequie mohli slyšet hned dvě skvělé bílé rapové kapely v jednom měsíci. Diky boomboxu v Lucerna Music Baru jsem se nedlouho po sobě ocitl na koncertech domacích borců z Prago Union s Livě Bandem, a francouzských hop-jazz-popových Hocus Pocus. Bylo to setkani třetího druhu. Bohužel ne vždy blizké.

Pro soulmana mého ražení byli hlavně Prago zjevením. Poprvé jsem zažil frontu na pánských záchodcích, zjistil, ze hopeři zásadně netleskají, ale zvedají ruce a řvou. Nemluvě o tom, že jsem byl opět (už poněkolikáté a v zásadě čím dál častěji) v klubu za strejce a v soutěži o nejtěsnejší gatě jsem se dostal minimálně do finále.

Ale setkal jsem se taký s básníkem. Míval jsem rád Penery, kteří ale v současnosti dávaji flow typu 'tralala tralala, hopky hopky, v dálce už jsou vidět sopky' (ok, tak to samozřejmě není, originál této apokalypsy k nahlédnutí ZDE). No a najednou se zjevil Kato, který hovořil. A víc k nepotřeboval, ani zuby. Lucerna narvaná dětičkama nestačila koukat, kam mu ostrý jazyk tne a koho vejpůl přetne.
A do toho živá kapela. Ano, vystačili si bez DJe. Jen Kato občas zascratchoval. Livě Band byl sice muzikantsky trochu průměrný, ale víc od něj ani nikdo nechtěl. Stačil bubeník, který opravdu vypadá trochu jako Boogie man (aha, tak proto ta přezdívka) a trochu jako rabbi, který si jde hned první minutu po šábesu hodit pár trojek na koš.

Kato se na podiu koupal v textech. Na každou písničku připadlo 20 napadu, ze kterých by běžná kapela vyvařila 10 skladeb. Jaké plýtvání! Jenže zkušenost bezzubé vyléčene (snad?) smažky, která nemusí dělat na nikoho machry, byla za všechny potenciální Victory Vooteny u basy. Byl to opravdovy hip hop. V Česku. Měl jsem radost. A to jsem si měl rozmyslet. Přijeli totiž Hocus Pocus.

Hned po měsíci Lucernu téměř zaplnili francouzští show-kašpárci. Těšil jsem se na ně moc. Francouzský hip hop je kapitola sama pro sebe. Kam se hrabou Španělé, Mexičani, nebo nedej bože Američani. Francouzský rap je melodický, zpěvný, a často také s texty, o kterých si jmenovitě zaoceánští ghetto boys můžou nechat jen zdát v eurofilních snech.

A tak tu stojím zase, přede mnou je opět MC s živou kapelou a party začiná. Čekám nehorázný muzikantský nářez. Jenže místo toho se mi vybavuje Kato, a řiká: některý MCs si party pletou s rozcvičkou. Asi ani netušil, že nemluví o chytrácích odněkud z Holešovic, ale i o těch z Nantes.

Takhle rozjetou rozcvičku Lucerna fakt nepamatuje. Vždyť kdo kdy donutil celé auditorium sednout si do dřepu a po minutě vstát, kdo priměl všechny skandovat uprostřed francouzského setu 'udělej bordel' (ano, ze samplu od PSH). Lepší battle kytaristy a vynikajícího DJe taky není ke slyšení každý den. Basa - kapitola sama pro sebe - sólo při představovačce bylo možná nejsilnější moment koncertu.

Jenže pocit nikde. Stojím v Lucerně a mám otevřené oči. A to se mi na koncertech nestává často. Jediné, co jsem viděl, byl extra slizký MC, který se na podiu opravdu s rapem opravdu nepředřel (pokud nepočítáme vyzývání publika ve stylu I can't hear you). Skvělí muzikanti, ale do mrtě dotažená forma opět přebila jinak skvělou a originální muziku.

Nevím proč. Možná je chyba ve mně. Možná jsem byl z parádních chilloutových alb Hocus Pocus prostě moc natěšený. Možná jsem pořád jen srovnával. Možná jsem přišel moc pozdě, a neslyšel žádné trapné DJské předskokany, a pak si tím pádem nemohl spravit náladu. Možná jsem jen neměl Hocus Pocus naposlouchané. Anebo bych měl zase procvičit francouzštinu, abych mi neutíkaly hříčky v textech.
Hocus Pocus pro mě zůstanou zakletí na vycizelovaných deskách. Tam jsou parádní. A až dostanu chuť na hip hop, počkám si na nadšené oldschoolové strejce z US 3 (dj scratchující s gramcem po henrixovsku za zády mě pořád budí ze spaní), anebo vyjedu v řiť za MC Solaarem. A jestli i to bude provar, tak dieu avec moi...

Nemluvě o tom, ze musím domů pěšky. Pitomej čtvrtek...

A jako bonus přikládám dvojici pubertálních videí z Lucerny, abyste všichni viděli, co jsem já viděl, a slyšeli, co já slyšel. Ale pardon, je to zkrátka z mobilu, no...

Prago Union and Livě band in Lucerna Music Bar... by tomas_drahonovsky

Hocus Pocus live in Lucerna Music Bar, 5th May... by tomas_drahonovsky

Klip - Letě zvukolodí

2011-05-03T23:02:00.005+02:00

Sysifovská práce dokončena

Na tomhle klipu jsme dělali rok. Přesně před rokem se točily záběry "uvnitř zvukolodi". Teď jsem ho konečně dodělal, a jako všechno, co se táhne, a kecá do toho moc lidí, je to přeplácané a nazdobené jako prdel barokního andělíčka. Ale protože jsem na tom nechal mládí u střižny, budu rád, když se někomu ze čtenářů postřehů klip Letě zvukolodí z alba Nonfinito B-side bude líbit. Nechte comment :)

Další dílka na

www.bandzone.cz/cleanerproduction

Fotopostrehy

2011-04-28T20:12:00.002+02:00

Psa do pytliku, ze psa pak vyrobit pytlik, a tak porad dokola. Satalice.

Báječné léto s Hondou

2011-04-28T09:30:00.003+02:00

Tento příspěvek bude veskrze nevtipný. Rád bych pomohl všem, kteří si plánují koupit Hondu Accord a netuší, na co si dávat pozor. Já si totiž jednu pořídil a celou dobu jsem trpěl nedostatkem informací, a to zejména o motoru 2,0 i-VTEC, který je takžka jako jediný k dostání u ojetin. Zde tedy je má recenze Hondy Accord Tourer, která normálně visí na Moje.Auto.cz i s fotogalerií a novinkami ze života novopečeného hondaře.

Hondaři prominou, celá tato recenze bude tak trochu srovnání. S mým předešlým vozem.

Mé první auto byla Oktávka. Normální auto. TDI, 90 koní a výbava Žebrák line. Nikdo teď nemůže uvěřit, že se takové auto vůbec mohlo vyrábět. V roce 2003 stála vesmírných 450 000,- a vše, co bylo na elektriku, bylo seřizování světel. Měla jeden airbag a scházel i ABS. Říkal jsem jí "Traktor" nebo "Tank", a protože měla na sobě barvu označovanou "agáve" (khaki metalíza), docela to i sedělo.

Zdědil jsem ji po tátovi a najel s ní krásných 50 tisíc kilometrů. 50 tisíc s reálnou maximálkou kolem 170 (se smrtí v očích), 50 tisíc s pětiminutovým plánováním předjíždění, ale také 50 tisíc bez poruch a se spotřebou do šesti litrů nafty.

Po čtyřech letech ve mně ale začala hlodat myšlenka: opravdu se mi chce jezdit takhle? S autem bez výrazu a motorem pro (někteří kolegové odpustí) padesátiletého držgrešle? Se sice úsporným, ale i celkem nebezpečným autem? Už z toho, jak je otázka položena, asi každý dovodí, jak to dopadlo.

Věděl jsem, že nechci coupé (občas se vmáčkne někdo z kapely), a potřebuju kufr (kolo, snowboard, a opět - občas se vmáčkne někdo z kapely. Třeba s aparátem...). Focus kombi? To bych to s tím "ksichtem auta" moc nevylepšil. Mondeo? Moc nelíbí... Volvo V70? Líbí moc, ale ty ceny... A co víc, všechny vypadaly dost sešle a hlavně přetočeně. Mazda 6? Ty kulaté tvary už jsou podle mě trochu demodé.

A někdy v těch chvílích to přišlo. Projela kolem mě Rakev. Vůbec jsem o ní neuvažoval, a tak jsem ji na silnicích prakticky nevnímal. Od té chvíle ale bylo všechno jinak. Poté, co jsem se oprostil od toho, že "ten zadek vypadá fakt strašně divně", mě měla ve svých spárech. A nepustila. Ta hranatá elegance. Ta linka bočního skla, která se svažuje dolů (trochu mi to připomíná Mercedes CLS), zamračená světla, agresivní vzhled. Ne snad, že bych něco podobného někdy cíleně vyhledával, ale nalijme si čistého vína - je to vlastně všechno, co oktávka neměla. A začalo hledání konkrétního kusu.

Poté, co jsem čtvrt roku projížděl mobile.de, sauto.cz etc., jsem došel k názoru, že Hondy jsou pekelně předražené, a koupil by si jí za tyhle prachy jen blázen. Auta z roku 2003 vycházela na 200 000, a to se mi za 8 let staré auto vážně dávat nechtělo. Jenže už jsem byl v hondí moci a nemohl jinak. Věděl jsem, že něco najít prostě musím.

Po zkušenostech s oktávkou jsem hledal primárně diesel. Podle internetu totiž benzíny opravdu moc palivově dietní nejsou (což se později potvrdilo). Jenže hledejte si diesel, když ho nikdo neprodává. To samé v bledě modrém s motorem 2,4. Ano, na internetu jsou téměř výhradně dvoulitry.

A to ještě pekelně drahé. A pokud nejsou drahé, tak jsou hnusné jak chlupaté půlky kamaráda. Byl jsem se podívat na několika kusech v cenové relaci do dvou set tisíc (zastávám názor, že cpát do auta víc nemá valného smyslu), a to vám teda bylo. Vevnitř oleštěné, popraskané, lak v nejlepším případě obouchaný, v nejhorším ojetý klíčem. Už už jsem se smiřoval s tím, že ustoupím ze svého stanoviska a připlatím si 50 tisíc za něco novějšího (po faceliftu, tj. od r. 2006), když tu se v Plzni zjevila moje budoucí vínová rakev.

Už po prvním projetí to bylo jasné. Interiér krásně zachovalý (byť evidentně po kuřákovi - viz hodnocení prodeje), vše funkční, poctivých 120 000 km (ověření mě stálo týden telefonování po všech čertech), kupodivu nebourané (ověření mně stálo flašku) a z jednoho kusu auta. To vše bratru za 160 000. Jen ty neoriginální patnáctky to trochu kazily.

Bylo rozhodnuto. Oktávka zůstala v Plzni za 55 000 (chvála bohu na výsostech! Budou potřeba tlumiče, komplet brzdy, chladič etc. etc. etc. etc.) a do Prahy se jelo Accordem (pravda, to až napodruhé, napoprvé jsem doma nechal velký TK od oktávky. Když jsem se pro něj musel tou samou oktávkou zase vracet, myslel jsem, že mi prdne pumpa vzteky).

Už první jízda byla výjimečná. Najednou nebylo potřeba před předjížděním plánovat. Zkrátka se na to šláplo a předjelo se. Rádio mohlo hrát i potichu, a vše bylo slyšet (v TDI nepomůže ani smlouva s ďáblem). A hlavně to řízení. Volant nekladl v zatáčkách odpor - není potřeba vynakládat jakoukoli sílu navíc. Tím pádem je možné zatáčet přesně a vykroužit zatáčku bez toho, aby se člověk musel s autem prát. Právě v zatáčkách je ještě znát špičkový podvozek, který auto pořád drží v rovině - téměř nulový náklon (pravda, je trochu cítit delší zadek, v sedanu jsem bohužel nejel, takže nemůžu konfrontovat, ale věřím, že ten se chová ještě vyrovnaněji). Před táhlou zatáčkou není potřeba nijak zvlášť brzdit, snad jen, kdyby chtěl řidič projet zákrutu partesově. Auto to zkrátka udrží, a to i bez přídavného elektronického systému. Zkrátka - rozdíl oproti oktávce, kde člověka v zatáčce přo 140 polil studený pot, protože zadek najednou začal uskakovat (a to nedej bože kdyby ještě foukalo), byl propastný.

První, co jsem udělal, byla výměna stěračů. Ramínkáče už jsou opravdu trochu přežité, nemluvě o tom, že tyhle stítraly fakt katastrofálně. Nevím, jestli je to vlastnost stěračů Hondy, nebo zkrátka důsledek staroby, nicméně aerogumy od Boshe stírají stokrát lépe. Další padly za oběť hlavní žárovky v potkávačkách. nevím, co za tím je, ale za první týden, co jsem auto měl, praskly hned dvakrát. Teď je klid, takže snad ok.

Jak už jsem psal výše, auto jsem koupil s nájezdem 120 tisíc, takže to zrovna podle servisky chtělo velký servis. Jel jsem do Auto Jarov (mám to co by kamenem), kde se údržba krásně sešla s jarní kampaní - ergo sleva na materiálu a odečet půlhodiny práce. I tak to všechno vyšlo na čtrnáct tisíc (a to ještě strašili se sedmnácti, no fuj) - plánuju si proto sehnat nějakého garážmajstra.

Ale teď už k samotnému autu. Od doby koupě jsem už pár tisíc kilometrů najel, a proto už mohu hodnotit bez růžových brýlí (v rámci možností majitele Accorda:). Fascinace podvozkem stále trvá. Na dálnicích je to úžasný společník a ani si nedovedu představit, jak bych byl nadšený v Německu. Auto úžasně reaguje na povely volantem, který je možná trochu přeposilovaný, ale mně to naprosto vyhovuje. Stěžuje si jen žena, která tvrdí, že musí auto stále hlídat, aby drželo směr. Není to pravda, podle mě je to tím, že na volant u oktávky byla potřeba větší síla, a ona obě auta zkrátka řídí stejně. Oproti tomu na mě má volant opačný vliv - přistihl jsem se, že řídím téměř výhradně jednou rukou.

S motorem je to už o něco spornější, zde mé nadšení trochu utichlo. Papírově je na tom dvoulitr velmi dobře. 114 kW v 6000 nemá jen tak někdo. Na silnici je to ale o něco horší. V nízkých - naftových otáčkách motor skoro netáhne, to ale asi nikdo nečekal. Pak přijde spektrum od 2500-4000, kde se začne něco dít. Jenže to něco je zejména to, že motor začne vydávat zvuk jako motorka (to je paráda, o tom žádná), řidičem to mírně škubne, ale to je taky celé. Žádné zatlačení do sedaček, zkrátka jen obyčejné zrychlování. Kolem 4000 celý tento kolotoč trochu slábne a auto jenom ječí. Pak ale přijde 5500 a sepne se iVtec a celé se to opakuje až do 7000. Zkrátka, nemá to úplně sportovní šťávu, a to je zrovna u tohoto auta škoda. Zvuk - fantazie, ale zrychlení nikoli. Na Youtube jsem viděl, že dvoulitr zrychlí pod deset vteřin, ale nemyslím si, že to byl Tourer (ten je cca o metrák těžší než sedan). Tady bych to subjektivně viděl tak na 11, a to není žádná sláva (nutno ale říct, že jsem to neměřil, takže je to trochu dojmologie). Hezké zážitky jsou ovšem při podřazování, auto je úžasně citlivé na plyn, takže vyvolává dojem, že je to skutečný sporťák. Teprve sešlápnutí pedálu ukáže, jaká mýlka to je. Verdikt: příště zkrátka 2,4!

O tom motoru se píše, že má stejnou spotřebu jako dvoulitr, při výrazně lepších výkonech. A tomu bych možná i věřil. Spotřeba dvoulitru mě tedy věru nepotěšila. Zkusil jsem si dva jízdní režimy, jeden, kdy jsem auto nešetřil. Jezdil jsem po Praze trochu jako prase, brzda plyn, prostě jako takoví ti s*áčové, kteří bývají běžně k vidění v BMW z devadesátého osmého. Na dálnici jsem pak jel konstantních 160-180. Výsledek - 10,5.

A potom jsem zkusil dědek styl, přesně na limitech, nebo mírně přes ně (60,140). Opticky se to sice nezdálo, ale výsledek byl už relativně přijatelný - 8,2. Ale upřímně: to také není nic moc, oktávka žrala běžně 5,3, takže to byl zprvu celkem šok. Kdybych jezdil jen okresky stovkou, reálně bych to viděl na 7,5, ale to mně se bohužel při mém cestování jen tak nepoštěstí.

Další zvláštní věc je spojka. Původně jsem si myslel, že jsem jen dřevo a nedovedu se vyrovnat s přechodem z dieslu na benzín, už u několika lidí jsem ale četl to samé. Spojka v Accordu je zkrátka...jak to říct... ostrá. Já se s ní pořád ještě nedovedu rozjíždět. Dvakrát, třikrát za den mi to zkrátka udělá takové to whaaaau.....hrc hrc hrc hrc. No, jako v autoškole. Snad to někdy vypiluju... Ke spojce z jiného světa je ale připojena převodovka snů. Pokud opominu trochu opotřebené synchrony na dvojce (ještě jsem neviděl auto, co by je nemělo), je řazení opravdu pohádka. Neskutečně přesné a s výbornou odezvou. Při zařazení se vždy ozve "klap klap" a já jsem v sedmém nebi a představuju si sám sebe ve Ferrari s kovovou kulisou řazení. Po jízdě francouzskými vozy (nepřesné dráhy, pohyb jako v blátě, jemné zadrhnutí těsně před zacvaknutím rychlosti) byla pro mě etalonem oktávka. Ta měla sice velmi přesné dráhy, ale teď už vím, že jistota zacvaknutí kvaltu byla někde úplně jinde. Teď už si na ni ani nevzpomenu:)

A tím se dostáváme do města. Onen na dálnici opěvovaný podvozek je ve městě opravdu za trest. Avšak abych nebyl nespravedlivý: pokud by české silnice ve městech byly hladké, bylo by to fajn. Jenže nejsou. Jmenovitě na Praze 10. Bojím se každé díry, která na silnici je a nebýt skvělého řízení, které mi umožňuje rychle se jim vyhýbat, bych se už asi zbláznil. Tvrdý podvozek si zkrátka vybírá svou daň právě tady. Rány do podvozku jsou ještě umocněny opotřebovanými tyčkami stabilizátorů a silentbloky, které mě ještě čekají. Snad to pak bude lepší, jinak začnu experimentovat s podhuštěním pneumatik.

A co se týče nápravy, zajímavá věc - je původní. Ve 120 000 je původní a opotřebované jsou jen tyčky stabilizátorů, je co říct. Asi na té japonské kvalitě fakt něco bude. Už jsem viděl i passaty, které musely jít se stejným nájezdem na repasi.

A pojďme dovnitř, auto je v nejnižší výbavě Comfort. Předchozí majitel se to sice snažil maskovat nalepením "chromovaných" lištiček koldokola celého vozu, nicméně ty opršely, oloupaly se, a byly pěkně hnusné. Takže chromované jsou teď jen kliky, i to je ale opravdu moc hezké. A výbava také není špatná (zvláště s v porovnání s oktávkou - holinou). Elektrika vepředu i vzadu, vyhřívaná zrcátka, dvouzónová automatická klimatizace, a takové ty hezké zbytečnosti jako posuvná loketní opěrka, šest airbagů, ABS etc. Geniální jsou jedním pohybem sklápěné zadní sedačky. No, zkrátka japonci.

Co mi ale chybí: výškově stavitelné sedadlo spolujezdce. Je jen u řidiče, a i tam se dá nastavovat ve velmi podivuhodných mantinelech - dal bych si ho ještě níž. I když je auto samo o sobě nízké, posaz je poměrně vysoko. Ale to je otázka figury a preferencí (já mám dlouhé ntělo a krátké nožičky, takže mám problém najít 100% optimální polohu ve více autech). Palubní počítač tu obligátně není, Honda ho do roku 2006 nedávala myslím nikam, protože prý rozptyluje pozornost řidiče. Po roce 2006 už pravděpodobně pozornost nerozptyloval, tak ho tam dali. Ehm.

Mohly by být mlhovky, ale jak by se pak rozlišily ty vyšší modely, že. S tím se váže i automatické rozsvěcení světel, které taktéž chybí. Škoda, ještě že to když tak při nezhasnutí zapípá. I když jsou ve světlech obyčejné žárovky, auto svítí dostatečně. Proti oktávce rozhodně:)

Co naopak přebývá: rozměr zavazadlového prostoru. Je to opravdu bomba. Ztratí se v něm v podstatě cokoli. Jediná nevýhoda spočívá v tom, že je strašně dlouhý a mělký. Takže dokoli dáte dozadu, pro to se musíte buď ohnout do pravého úhle, nebo si kleknout na nárazník. Na první pohled to vypadá jako pitomost, ale časem to omrzí.

Jinak ale velká spokojenost. To auto má spirit, duši a neskutečně mě baví. Všechny zmíněnéé nedostatky jsou v podstatě maichernosti oproti tomu, jakým dojmem působí to auto jako celek. Takže go, Honda, go! :)

Silné stránky

- ZATÁČKY!! ty mě baví
- jízdní stabilita
- tichý motor
- obrovitý kufr
- image, je prostě krásná
- spolehlivost? Všichni to říkají, ale to se ještě uvidí

Slabé stránky

- ostrá spojka, pořád to s ní neumím
- příliš tvrdý podvozek na jízdy po městě (Praha)
- spotřeba s těžkou nohou
- na tak velké auto poměrně malý výkon, ale po přesednutí z oktávky TDI jsem byl úplně u vytržení:)

Zkušenosti se servisem (poruchy, opravy):

Zatím jsem absolvoval jen prohlídku ve 120 000 spojenou s velkým servisem. Filtry, náplně, olej, brzdovka, klimatizace, geometrie, a spousta dalších věcí. I když mi to trochu zlevnila jarní Honda kampaň, i tak jsem tam nechal 14 000. A to mě ještě čekají stabilizátory... To vše Auto Jarov.

Zkušenosti s prodejcem (autosalon / autobazar)

Kupováno jeté v Plzni u Honda Šmucler. Všichni jsou tam moc milí, pár kafí zdarma taky bylo, ale s cenou jsme nehnuli (možná jsem ale jen špatný vyjednavač). Snažili se mi jen namluvit, že je auto po nekuřákovi. To by ovšem ten nekuřák nesměl típat cigára o víko "not an ashtraye":) To, že musí mít mříž (není nákladní, ale možnážní,) mi také zatajili, ještě že ji předchozí majitel ještě nestihl vyhodit. Opakovanou evidenčku mi to ale nenahradilo.

Tomíkův život v obrazech

2011-04-26T12:27:00.001+02:00

Jako od Alše..

Slavíme zelený čtvrtek jako na svatého Paprika. Nechutnalo to ani jako Jar, ani jako žabinec. Chutnalo to jako Krušovice. Takže vlastně trochu jako žabinec.

ČT vymýšlí invenční standupy, aneb mluvící penis kolegy Lukáše Dolanského

A pak že angličtiny je dnes moc. Chtěl bych vidět povstání v Ústavu pro jazyk český, kdyby někdo prodával pohodlné slipersy. Btw: teď jsem si pořídil arch support obuv Fila. Paráda.

Sny o kuřecím bejby. To je brutalita...

Funk for peace!

2011-04-11T15:33:00.002+02:00

Mother T. to tam sází jak chleba!

Prezident kleptomanem...

2011-04-11T14:29:00.001+02:00

...aneb Amorres pero. Srdce škodolibého plesá.

Nádherný den

2011-04-11T13:54:00.004+02:00

Někdy je světě tolik krásy, že mám pocit... Ale co, vždyť to znáte.

Rastamanovo velmi pozdní dopoledne v Teďanově neopakovatelném podání.

Ještě větší paráda než náhodné setkání deštníku a šicího stroje na pitevním stole. Jsou to nejhezčí rakve na světě!

Fotopostřehy z Dolomit

2011-02-26T12:41:00.010+01:00

I v zahraničí je to divný.

Páníček měl navlas stejný outfit. Inu, Itálie.

Taky vám nebylo jasné, proč se říká "pít jako Dán?"

Tohle je totiž v Dánsku malé pivo:)

"Hele, kde to vlastně bydlíš?"
"No...ehm...v Lu...v Léu...hele, necháme to bejt..."

A bonus na závěr. Ano, to je parkovací místo pouze pro ženy.
Je k tomu vůbec co dodávat?
Radši nedomýšlet, co je trest za chybné parkování.

Everything is possible in Georgia

2011-02-16T12:35:00.002+01:00

Je to tady.

Celé víceméně fiktivní publikum Postřehů může zaplesat: dávám volně ke shlédnutí filmeček, o kterém jsem toho už hodně nakecal a nic neukázal. Takže se tiše usaďte a užijte si čtyřicet minut cestování po Gruzii v podobě dokumentku Everything is possible in Georgia.

Cam, edit, screenplay: Já.

Evereything is possible in Georgia, part 1
Uploaded by tomas_drahonovsky. - Explore exotic destinations and travel videos.

Evereything is possible in Georgia, part 2
Uploaded by tomas_drahonovsky. - Discover new destinations and travel videos.

Evereything is possible in Georgia, part 3
Uploaded by tomas_drahonovsky. - Discover new destinations and travel videos.

Zatím zde chybí poslední část, protože, pravda, ne zcela dodržuje autorská práva. Nicméně, na tom se pracuje, bude dodána. Enjoy the rest!

Statistika nuda je...

2011-02-10T12:34:00.003+01:00

...má však cenné údaje. A to zejména o čtyř (až čtyřiceti) procentní "menšině".

Google se za dobu, co jsem neobhospodařoval Postřehy, odhodlal k zajímavému a užitečnému počinu. V rámci administrace blogu přidal do menu i položku "Statistika", která majiteli blogu umožňuje nalézt údaje o tom, kdo, kdy, a částečně i proč na stránky chodí. V neposlední řadě je možno snadno vyčíst, jaká slova searcheři hledají, když nakonec zakotví na Postřezích.

Statistika je to zajímavá. Hodně velký počet lidí hledá odkaz na "nejhloupější jméno". Zbývá jen doufat, že se cítí uspokojeni, když naleznou pravdu v článku Nejhloupější jméno pro dítě. Hloupé je dost, takže o úspěchu nepochybují.

Hodně velká část návštěvníků ovšem hledá odpověď na frázi "je Tomáš Drahoňovský gay?"

Ano, určitě vás napadlo to samé jako mě. Řada lidí si mě plete s Tysonem Gayem. Jsem si naší vzájemné k nerozeznání velké podobnosti vědom (v podstatě se lišíme jen o dva roky a patnáct kilo), a rád bych na tomto místě vyvrátil všechny spekulace - ne, nejsem to já, jde pouze o shodu jmen.

Stejně tak nejsem ani Marcia Gay Hardenová. Kardinální problém ovšem vyvstává, pokud připustíme, že se googloví tazatelé pídí po mé sexuální orientaci. Proto jsem se rozhodl dnes přistoupit k veřejnému coming-outu, který jsem už předtím absolvoval před svou rodinou.

Ne, nejsem gay.

Ani to nebolelo... Nevím, co s tím všichni maj´.

Fotoposřehy 8 - Sir Humphrey taguje

2011-02-09T10:11:00.003+01:00

Je to radost narazit na taggera s klasickým vzděláním!

Už je to dostříháno...

2011-02-04T13:22:00.004+01:00

...už je to hotovo

Po měsíci stříhacích prací hlásím, že cestopisný spektákl, na který obecenstvo netrpělivě dlouho čekalo, je hotov. Film nese název Everything is possible in Georgia a popisuje strastiplný trek mě, Šárky, Mari a Ďoubise po Gruzii. Rád bych ho vystavil na Youtube, ale asi by si tam z důvodu ochrany autorských práv moc nepobyl (přeci jen se nemůžu tvářit, že jsem druhou zvukovou stopu skládal sám a zpíval mi to Ashley Slater), proto pro videachtivé předkládám aspoň malou jednohubku ze čtyřicetiminutového blockbusteru.

Fotopostřehy 7 - Agrometal is not dead!

2011-02-03T16:21:00.006+01:00

Tyhle plakáty v Praze nás, kluky z vesnice, vždycky potěší. Zkrátka jako doma. Kor když hraje Clytor v klubu Blanice, který se dá najít podle toho, že je to "označeno na paneláku".

Fotopostřehy 6

2011-02-02T13:23:00.002+01:00

Čas od času přemýšlím nad tím, jak jak výnosné by mohlo být dělat native speakera pro zahraniční společnosti.

Odříkaného chleba největší krajíc

2011-01-29T13:06:00.003+01:00

A pak že mi fotbal nesmí do bytu.

Ten náš pes je chytrej jak opice, to se nedá svítit...

Foto postřehy 5

2011-01-26T00:07:00.001+01:00

No, nevím jak vy, podle mne je to důvod k oslavě. Dnes se slaví v Jazz Republic!

Published with Blogger-droid v1.6.5

Zrušit Facebook je radost...

2011-01-24T12:15:00.000+01:00

...a taky pěkná pitomost.

Už téměř měsíc trávím svůj volný čas bez Facebooku. Proč tomu tak je, není žádné tajemství, ostatně je to stručně popsáno zde. Byli jsme spolu asi dva roky, což oproti některým mým přátelům není žádná sláva, ale i tak jsem si na jeho společnost docela solidně uvykl.

Můj přístup k Facebooku se časem měnil. Na začátku jsem se zaříkal, že víc než 100 "přátel" nikdy mít nebudu, protože nemá smysl dávat si do své sítě někoho jiného, než své opravdové přátele. Končil jsem skoro s dvojnásobným počtem. Ve výsledku jsem na Facebook trávil cca 10 hodin denně , občas ho refreshoval i po pěti minutách. Pokud to teď počítáte: Ano, je to dost.

Teď žiju bez něj, utnul jsem to ze dne na den a jsem si sám sobě pokusným sociologicko-pychologickým králíkem (ne nepodobným Shrödingerově kočce). Pozoruji, co se mnou ten informační deficit udělá.

První důsledek byl, že jsem oživil zastaralé komunikační kanály typu blogu nebo ICQ (ano, je to něco podobného, jako když se perníkářům dává metadon). Ihned jsem zjistil, že rázem nemám spojení se všemi 170 lidmi, na které jsem byl zvyklý (co si budeme namlouvat, opravdová obousměrná komunikace se konala jen s mizivým procentem z nich). Jsem nucen čas od času některým z nich napsat, nebo, což je občas horší, některé z nich vidět.

Asi týden trvala vyjetost (provázena doma komentáři typu: "Vidíš, jak jsi nervní, už ti zase cukaj´ ruce."), a pak to přišlo. Spousta volného času. A s tím i podobná úleva, jako když si kuřák uvědomí, že už kouřit nemusí. Najednou jsem nepotřeboval výmluvy, že opravdu nemám čas, abych ustříhal dokument z letního treku v Gruzii. Prostě jsem to udělal a nijak mě to neomezovalo.

V reálné rovině opuštění sociální sítě přineslo ještě víc pozitiv. Nemusím kontrolovat, kdo mě "unfriendnul", zkrátka můžu opět posílat lidi do prdele.

A v neposlední řadě nutno říct: ano, studie o fenoménu informační závislosti mají ve všem pravdu. Jsem v klidu. Stejně jako cigareta ve skutečnosti neuklidňuje, ale neurotizuje, úplně to samé se dá zpozorovat v souvislosti s FB.

A teď ta negativa. A není jich málo.

Chtěl jsem jít na určitě skvělý koncert Jiřího Hály do Jazz Republic. Jenže, koho s sebou vzít? Přítelkyně na groove moc není, nejbližší kamarádi pryč, tak co teď? S Facebookem normální - řešitelná věc: uspořádám akci, lidi se do ní dobrovolně přihlásí (někdy), a určitě narazím na někoho, s kým si tam budu mít co říct. Teď? Přesně naopak. Je nutné cílit na konkrétní osoby, a člověk si najednou uvědomí, že s tím se až tak vidět nechce, s jiným už vůbec ne, a vůbec, je tak líný, že stejně ten telefon nezvedne a půjde tam sám. (Tady se však dá uvažovat i o tom, zda tenhle zvyk komunikovat s lidmi jako se sumou objektů způsobil hlavně FB, a cokoli jinho se odvykajícímu člověku může zdát nějaký čas nenormální.)

A další věc: kdo bude chodit na koncerty Funk Corporation a youtube Cleaner production, když tam nemůžu zvát lidi na Facebooku? Tady už selhává i ten telefonický kontakt (pravda, zavolat někomu s otázkou: "Nechceš se podívat na moje Youtube?" by mohl být zajímavý experiment.)

Facebook lidi zkrátka zgruntu mění. O to děsivější je, že třeba děti (samozřejmě, až od třinácti let, cha cha) žijí v modelovaném prostředí už od mala, a bojím se, že z něj neposkvrněné nevyjdou. Pohled na zdeformovaného člověka nového věku bude asi dost smutná podívaná.

Abychom ale nekončili tak pesimisticky, všímavější z vás asi pochopili, že článek byl plánován jako reklama na mé dvě kapely, takže se určitě nezapomeňte podívat na jejich weby! Díky. Nazdar!

Fotopostřehy 4

2011-01-22T09:34:00.004+01:00

Nevím, jak tahle reklama zapůsobí na cílovou skupinu, ale já bych si tuhle barvu koupil rád.

Published with Blogger-droid v1.6.5

Fotopostřehy 3

2011-01-22T09:33:00.003+01:00

Rum, jasný. Co taky jinýho v zelenině v Malešicích.

Published with Blogger-droid v1.6.5

Fotopostrehy 2 - mobile

2011-01-17T00:05:00.002+01:00

Kdo by to jen rekl, v jake vysoce intelektualni forum se zvrtne navsteva AAAauto...

Published with Blogger-droid v1.6.5

Fotopostřehy-mobile

2011-01-15T13:05:00.004+01:00

Vždycky jsem byl proti tomu, udělovat stavební povolení jen budovám vzhledu, který nenaruší ráz okolní výstavby. Jsou ale oblasti, kde bych to asi přehodnotil. I když, tady v Hloubětíně je to už asi fakt fuk...

Published with Blogger-droid v1.6.5

Postřehy (poněkolikáté) ožívají (možná)

2011-01-15T10:51:00.000+01:00

Doba pofacebooková

Zdroj: www.viradetem.cz

Titulek mluví jasně. Opět se křísí blog. Otázkou zůstává, zda je vůbec dobré ho křísit, když vždy záhy po jakémkoli vzkříšení opět umrel. Dejme tomu tedy čtvrtou šanci a hodnocení celé akce ponechme na rejpalech. V nejhorším dělejme, že se vůbec nic nestalo.

Kříšení jsem vymyslel jako součást odstřižení se od největšího světového hyperzla - facebooku. Anžto mi bylo vyčítáno, že na FB trávím příliš mnoho času, který bych mohl věnovat bohulibějším činnostem, zařekl jsem se, že do sociálních řad už nikdy nevstoupím (ponechám si jen google buzz a likedin - oops).

Jenže: kde utěšit hypetrofované ego? Kam dávat postřehy z absurdního světa? Odpověď už asi tušíte - ano, to místo je zde. Zjistil jsem totiž, že Postřehy stále, i po dvou letech spánku nespravedlivých, navštěvuje čas od času párek vytrvalců, hledaje těžko říct co. Proto tedy Pán Bú s nimi a zlý pryč.

Tedy, na brzkou shledanou!

Zimní fotoblog

2008-12-30T11:36:00.018+01:00

Zimní Postřehy z toho našeho absurdního světa.

Pokud jste také někdy přemýšleli nad tím, proč se u nás tajné služby nikdy nezaměřily na propojení politků s organizovaným zločinem, užřete nyní tenhle telefon, který leží na Úřadu vlády. Zda je tlačítko vpravo dole opravdu přímá volby, Postřehy nevyzkoušely.

Největší vládní strana má tu nejmenší tiskovou místnost na světě. Svůj účel to ovbšem plní. Před premiérem si prostě všichni novináři musejí sednout na pr....

Názorná ukázka toho, jak fungují sociální sítě. Aneb Facebook z roku 1970, model 2008.

Kam tedy vlastně nevstupovat na fotbalovém hřišti v Braníku? Ano, fotbalisté už vědí - umělý trávník. Tak pravil Ivánek.

Úřední deska Ministerstva životního prostředí. Takhle to vypadá, když má státní instituce občanům opravdu co říci.

Můj život v hlavním městě začíná nabírat vskutku bizarních rozměrů. Naivní kluk ze Sudet se má zkrátka pořád co nového učit a na co koukat.

Jídelní lístek restaurace U Švejka naproti Ústavnímu soudu v Brně. To by člověk až nevěřil, jak se dají do němčiny překládat vlastní jména. Chvála Wordu na nebesích!

Ikea podruhé, tentokrát pouze pro silné nátury. Po nohách od stolu, které Vikakaj, se tentokrát Švédové rozhodli vydělat (doslova!!) opravdu na všem. Z toho jejich kšeftu se mi opravdu občas dělá zle.

Požár Heligonky

2008-09-16T12:46:00.002+02:00

Umějí hasiči uhasit harmoniku?

Nedávno se ke mně dostala informace, o kterou se nejde nepodělit. Je to totiž zpráva z kategorie těch, které mají moc zbavit tisíce mužů jejich mindráků. Kolegyně se mi před nedávnem svěřila, že muži se dělí na dvě kategorie. K mému velkému překvapení se ovšem nejedná o muže hodné a svině, ani krásné nebo chytré. Jde o dělení na hasiče a harmonikáře.

Velmi jemně řečeno: hasiči vzbuzují v ženách přehnaná očekávání, která potom nejsou schopni dostatečně naplnit. Zatímco harmonikáři nevzbuzují vlastně vůbec nic, přesto se potom většinou dokáží vycajchnovat k výkonům, které překvapí.

Ano, modří už vědí. Jedná se o velikost přirození. Zatímco hasič jest obrem sám o sobě, zůstává tím samým obrem v jakékoli situaci. Harmonikář na druhou stranu svou velikostí v běžné situaci moc nepřekvapí, ovšem v posteli se ho střez.

Nevím jak vám, mně tahle informace prosvětlila život na řadu dní.

Zdroj obrázku: www.heligonky.cz

Letní pražské postřehy

2008-07-29T12:48:00.016+02:00

Po nějaké době opět porce blbin. V létě ještě blbějších, než je to na tomto blogu obvyklé.

Tak tohle je pravý světoobčan. Pokud si ovšem přečtete nápis, který se zřejmě úmyslně vytvořil vlevo dole na nárazníku, lehce poznáte, kdo je majitel vozu. Ano, je to ten, který zná !všechny křižovatky v Česku lépe, než jeho řidič," a ten, který je "tak proevropský. Kéž by i ostatní politici byli tak proevropští, jako je on."

No comment. Braník umí být hodně divná čtvrť.

V Lidovém domě mají na spoustu věcí jasný názor, aneb Co na tiskovce ČSSD neuslyšíte.

Francouzský prezident svým živnostníkům rozumí. Praha - Malá Chuchle.

Na co chodit do ZOO, stačí se jen projít krpálem na Zlíchov. Samá velká zvířata.

Viz kapela uprostřed. Reinkarnace skutečně existuje a Kurt Cobain se na jeden večer převtělil do bandy buddhistických mnichů.

Ano, Švédům těžko vysvětlovat, jaká část těla slouží k čemu (zkušenosti z TV Prima ostatně dokazují, že Švédům těžko vysvětlil cokoli). Někdo by ale měl V IKEE minimálně naznačit, že nohy nikdy nic nevikakaj a že k podobné činnosti slouží aparát o několik centimetrů výše.

Zbývá jen doufat, že v Palace Cinemas ve slováči nezačne hořet. Kvůli tomuhle rozporu by asi nikdo nepřežil.

Je jasné, že po desetiletích strávených ve společnosti Pragovek vétřiesek vojáci jen tak nějakému vozidlu nevěři. Potřebuje ale skutečně Audi A8 špalky pod kola??? Foceno před Ministerstvem obrany.

Tak zase někdy!

Fotoblog podruhé

2008-03-28T14:14:00.007+01:00

Tak abyste neříkali, že to tady upadá. OK, trochu možná, ale ne moc.

Kdo v Poslanecké sněmovně nejvíce šetří? Je to ODS, aby zalepila díry v rozpočtu? Je to ČSSD, aby jí zbylo více peněz na rozdělování chudým? Omyl!!! Je to poslanecký klub KSČM. Žádné drahé počítače, sekretářky si vystačí se stejným železem, jako v dobách minulých. Ano, to na stole je psací stroj. Zda k němu patří i tiskárna vedle, Postřehy nezjistily.

Tak co tedy máme sakra vhazovat?? Jablonec nad Nisou.

Nazdar! Tohle vydá za deset všeobecných referend.

Kde vidět reprízu v přímém přenosu? Jedině na ČT!

Tohle není vtipné, ale ten font je fakt super...Nevíte někdo, jaký to je?

Jediné, čím si majitel může být jistý, je, že mu nálezce přivede psa. Zda ale někdo slišel o hnedém psu Terensovi, co se stratil, těžko říct.

Postřehy v ulicích

2007-07-08T22:44:00.000+02:00

Fotoblog je príma věc, aneb co ulice Prahy skrývají za netušené zajímavosti.

Skoro každý den si fotím věcí, které jsou normálním očím skryté, protože jsou buď moc malé, anebo moc vysoko. Nebo ostatním nepřijdou zajímavé, bůh suď. Následující série fotek budiž poklonou fotomobilu, bez kterého bych asi takhle akční nebyl.

Od té doby, co Javier Solana už není generálním tajemníkem NATO, se hodně změnilo. Už nepřijíždí do Prahy obrněnou limuzínou. Dostal jako výslužku daleko skromnější dopravní prostředek. Což mu ale i přesto neznemožňuje se tak trochu zviditelnit. Namísto vlaječek si teď na svůj prskolet lepí vlastní jméno.

Tak na tuhle SPZ se musí na Slovensku čekat ve frontě minimálně týden. Anebo to prostě bratia mají zařízeno trochu jinak?

Tahle maminka asi špatně pochopila synovu prosbu "Mamí, kup mi dvoukolo!". Když nejsou finance, izolepa poslouží víc než dobře.

Nic proti seniorům, ale taky vás občas napadlo, zda se pravidelně myjí? A kde to vlastně dělají? Odpověď je jasná. V Tomášské ulici, Praha 1!

To, že feťáci nedělají nic pro svoje zdraví, je mýtus! Stačí si jen vybrat správného dealera.

Když se sejde správný počet poslanců, tak zákony procházejí jedna báseň. Jen si pořád říkám, proč tomu jednomu ubožáčkovi stálo za to se během obědové přestávky přihlašovat.

Němci měli zkrátky vždycky o České Republice tak trochu zkreslené představy.

Protimluv?

Za celé čtyři hodiny, kdy jsme seděli s kolegy na Jánském vršku a čekali na výstup z Výkonné rady ODS, jsme nepřišli na to, co to vlastně reportofon je. Pro jistotu jsme tam nic nepoložili.

Slavíme!

2007-07-06T12:19:00.001+02:00

Den 6. 7. 2007 vejde do dějin.

Dnes Postřehy navštívil šestitisící čtenář. Já. Kdybych sem nechodil pětkrát denně, tak se to asi nikdy nestane.

P.S.: Nevěřili byste, kolik nových čtenářů se na webu objeví, když na něj napíšete slovo Converse. V rámci dalšího zvyšování návštěvnosti říkám: Porno, XXX, Paris Hilton, Anal, Boobs, Karel Gott, Jiří Paroubek.

Hvězda zapadá

2007-07-06T11:40:00.000+02:00

Nikdy se nepodbízejte dětem.

Na každého z nás musí jednou nutně přijít vystřízlivění z ideálů mládí. Moment, kdy si uvědomíme, že nic není jako dřív a nic nikdy už jako dřív nebude. Ke mně právě tenhle okamžik dorazil 26. června.

Na tu chvíli si vzpomínám, jako by to bylo dnes. Bylo to v Liberci, vycházel jsem z obuvnictví a na nohou se mi hřály krásné krémové boty s modrou hvězdičkou na bocích. Ano, hádáte správně. Tehdy jsem se zařadil mezi ty nejvíc cool lidi na světě. Tyhle boty nosí (podle stránky Urbandictionary.com) skateři, gangteři, rockeři rebelové a feťáci (To sice není moc fajn, ale bohužel, i to pravda). Boty Converse.

Šířil jsem evangelium Conversek po všech známých i neznámých. Postupně se moje sbírka rozrostla na tři páry: letní, zimní, a boty, které nemůžou chybět ve výbavě žádného Conversefila - Chuck Taylor All Star. Říkejte si co chcete, ale když jsem si obul Conversky na nohu, byl jsem nejhustší týpek na ulici. Až do 26. června.

Tehdy jsem si po práci v Converskách vyšlápl na školní akademii svého švagra-čekatele. Hrál se svou punkovou kapelou pro spolužáky, což jsou (jak už jste ostatně podle sousloví "školní akademie" poznali) 14-15leté děti.

A právě tehdy to přišlo. Po překročení prahu školy Brána jazyků v Mikulandské jsem spatřil tolik hvězdiček, jako v padesáti spojených státech najednou (neboli 50 x USA). Každý klučina se třemi chlupy na bradě, který se ještě nerozhodl, jestli bude zpívat tenorem, nebo sopránem, měl na noze Chucky, nejlépe pak s lebkou nebo červeným anarchy-áčkem. Mezi dívenkami frčely květinované vzory. Ty nejbohatší pak měly i Converse-kabelku, kluci pak Converse mikiny a Converse trika. Připadal jsem si jako účastník celoškolního spiknutí, které mělo vyvrcholit hromadným výsměchem a vyhozením mé osoby z okna (tzv. autodefenestrací).

A já se ptám: bože proč? Copak je pro americkou obuvnickou firmu tak důležitý zisk? Kam se poděla aureola výjimečnosti? Teď už nikdy nezažiju vzájemné spiklenecké pomrkávání na ulici v okamžiku, když potkám někoho dalšího "který poznal". Už nebudu nejhustší, spíš si připadám trapně. Conversky se teď dají sehnat i v Deichmannu, a to je obzvlášť potupné.

Prostě mě pěkně nasrali. Příště si koupím Nike.

PS: Možná se vám celý tenhle článek zdál trapný, a máte tak trochu i pravdu. Jenže abyste věděli, tak tenhle problém neřeším sám.

Monkey business říkám Huš...

2007-06-21T13:42:00.000+02:00

...ák Aleš.

Až budete mít někdy v peněžence čtyři stovky navíc, přečtěte si tento článek. Nabízím totiž recept, za co je rozhodně neutratit. Můžu to říct se vší zodpovědností, anóbrž se mi stal přesný opak. Já je utratil.

Šel jsem do Sazka Areny na Monkey Business. Je to funky - je. Tak co. I když mě jejich muzika už pár let moc neba, čekal jsem velkou showstation. Přeci jen je Sazka budova hodna šlehajících plamenů, monstrózních projekcí, x-hlavých sborů a HC Slavia.

A čeho jsem se dočkal? Půlhodinové fronty. Hledání vchodu na stání a posměšných pohledů goril s poznámkami: "Vy ste tady jako poprvý, nebo co?". Zákazu chození s pitím (koupeným na místě!) na druhdy ledovou plochu. Ok, překousneme to, koncert bude stát za to.

Nestál.

Obtloustlý Matěj Ruppert (i když je to zpěvák par excellence). Neustálé pokřikování na obecenstvo: "Tleskejte víc, umíte to líp." Show spočívala v pobíhání po pódiu a předstírání opilosti.. (Hou Hou Rachacha). Umíte to líp i kapela?

A do toho všeho jsem si neustále říkal, jak je možné, že to ty lidi na podiu ještě baví. Obecenstvo nekřičelo, netančilo, jen si to prostě "odšlapalo". Byl jsem na MB v plné sazce a přesto tam bylo tak nějak prázdno. Elektro disco pop prostě obrovský prostor nezaplnil, ale peroxidové slečinky v minisukních druhý den alespoň měly co vyprávět kamarádkám.

"Byla jsem na MB v Sazce!"

"Jo, a jaký to bylo?"

"Ale jo, dobrý."

A přesně tohle bych mohl říct i já. A to by se po funku říkat nemělo.

Kdybych nedostal cédéčko k lístku a druhý den jsme my nehráli ve Vagonu a kompletně tím nenapravili pověst českého funku (S malým alibismem v podobě písní od cizích autorů), tak nevím, jak by to s tou kulturou v Praze dopadlo.

O to víc závidím klukům z kapely, kteří sehnali lístky na Prince v Londýně. A ten, jak říká jeden turnovský funkový bůh, potom, co odešel od Jehovistů a začal zase zpívat o šukání, hraje zase o něco líp.

Respekt reklamě!

2007-06-05T11:10:00.000+02:00

Jak to bude dál?

Časopis Respekt je plný překvapení. Už dávno měl podle původních plánů vydavatelství opustit svou dosavadní podobu, tištěnou v novinovém formátu. Jediným hmatatelným výsledkem je, že začal tisknout články z The Economist a na uši každé stránky přidal do názvu rubriky černý obdélníček. Pěkné. Zda časopis opravdu někdy vyjde na křídovém papíře a v moderním formátu, tak to není jasné. Možná opět dojde na vzpouru dizzy-redaktorů, stejně jako když měl nad časopisem převzít vládu Miloš Čermák. Na vzpouru za zachování disidentských výdobytků a malého nákladu.

Jenže časy se možná mění. Když jsem si v pondělí koupil Respekt s GWB na obálce (neplést s funkovou kapelou AWB - Average White Band), něco mi během cesty z trafiky z plátku vypadlo. Nejprve jsem myslel, že se jedná o Téma, ale chyba lávky. Vypadla reklama. Na křídovém papíře.

Možná si říkáte, že to přeci není nic neobvyklého. Vždyť podobnými reklamami jsou pokryté téměř všechny autobusové a tramvajové zastávky, a to právě z důvodu jejich vypadávání z novin. Jenže v Respektu byla zatím největší bombou marketingového oddělení dvojáková reklama na festival Khamoro a obor Africká studia na univerzitě v Hradci Králové. A to jim za to Respekt možná ještě zaplatil.

A to ještě nevíte že zmíněnou reklamu si objedlala počítačová jednička worldwide - HP. Ano, správně, je to divné. Já osobně za tím vidím další snahu Miloše Čermáka ovládnout Respekt. A udělat z něj jedničku na časopiseckém trhu pomocí zbraní, které mu jsou nejbližší. Když neuspěl se svými manažerskými schopnosti, ovládne ho internetem. Nationwide.

Aktualizováno 20.6.

Mno, křídový papír, rubrika Respekt-Despekt a jiné kulišárny prý přijdou v září. Plánovaný prodaný náklad: 35 000. Mucheche...

Rokenroloví důchodci...

2007-05-01T14:53:00.000+02:00

...a zapálené revolucionářky.

Odposlechnuto:

březen, Františkánská zahrada, srocení důchodců u lavičky.

"Chlapi, slyšel jsem, že dneska v Mánesu hrajou George and Beathovens! Půjdete?" "Fakt? No, jenom jestli tam budou nějaký hezký babičky..."

duben, Jazz Club Agartha, servírky.

"Pamatuješ, jak byla v listopadu ta revoluce?"
"No jasně, a vožrala ses?"
"No jako prase..."

Nic není tak, jak se zdá. Bůh ví, jak to s tou revolucí tehdy bylo...

Zdroj obrázku: aktuálně.cz

Kdo je tu čůrák?

2007-05-01T14:36:00.000+02:00

Jak se dá poznat, že se nacházíte v intelektuální kavárně?

Úroveň restaurace, ve které si dáváte ranní kávu, polední oběd nebo večerní drink nepoznáte podle kvality jídla, usměvu obsluhy nebo čistoty skleniček. Je potřeba se vypravit ne záchodky a přečíst si nápisy na stěnách. A nyní přichází soutěž: Jeden z níže uvedených nápisů pochází z restaurace U Vejvodů a jeden z intelektuální kavárny Rybka v Opatovické (ta proslula hlavně tím, že zde občas kolem osmé ráno narazíte na nejslavnějšího českéhjo novináře-transsexuála Terezu Spencer při její první desítce za den).

a) Baník pičo!

b) Knížák je čurák!!

Přiřaďte správnou restauraci k nápisům a vyhrajete pivo se mnou v libovolném z těchto podniků!

Enimen.komentuje.cz

2007-04-23T21:03:00.000+02:00

Mesiáš se mě dotknul hranou svého webového malíku.

Nebyl jsem na svém blogu už nějakou dobu, což se dá přičítat jednak pracovnímu vytížení, a jednak nedostatku nových nápadů. Po příchodu cca po roce jsem zjistil, že to na Postřezích nejen stále žije a mí tři věrní čtenáři z řad robotů pořád čtou jeden a ten samý článek, ale také to, že se mi tu vyrojila řada zajímavých komentářů. Všechny jsem zveřejnil, a to mi poskytlo zajímavou informaci.

Můj objevný článek o teď už dávno zaběhnutých tramvajích Porsche na pražských kolejištích totiž okomentoval sám enimen! Bloggerský bůh mých prepubertálních představ tak obětoval několik ťuků na klávesnici a věnoval Postřehům svůj názor! Jsem z toho tak překvapen, že asi dnes nedopíšu svůj referát pro přednášku na škole, kterou jsem se rozhodl opustit.

Tento článek berte jako důkaz tvrzení vzneseného na začátku článku. A nejedná se o pracovní vytížení.

Opustit školu je snazší, než opustit přítelkyni

2007-04-23T20:50:00.000+02:00

Aneb mediální studia jako slepé střevo sociologie.

Jako mnozí jiní jsem před nedávnem zjistil, že magisterský program Mediální studia na FSV UK stojí za starou bačkoru. Možná jsem prostě jenom líny (a to taky podle mého mínění jsem), ale přestává se mi dařit vnímat teoretické informace. Například řeči o kulturálním imperialismu na přednáškách z politické ekonomie doletěly k mým uším, narazily na silnou bariéru nepochopení, odrazily se, a po dalším nárazu o židli praštily mého vedlesedícího do hlavy takovou silou, že si vzal na příští přednášku referát.

Říkejte si, co chcete, ale mám takový špatný pocit, že tento druh vzdělávání je poněkud nešťastným. A ať už za to může několikátý měsíc vysoce praktické práce v regionálně-celoplošné televizní stanici, nebo cokoli jiného, půjde to asi s mým putováním po slépem střevu sociologie pořád z kopce.

Rozhodl jsem se proto zkusit studovat něco, co mi možná někdy asi třeba k něčemu bude, a navíc je to dálkově. Tj.: mezinárodní vztahy na soukromé škole. A proto modleme se za mou peněženku bossa nova, před placením mě asi neochrání ani Vyšehrad. Ještě že už jsem bakalář.

Nejhloupější jméno pro dítě

2006-05-09T18:29:00.000+02:00

Škoda, že to neviděl Karel Gott před narozením Charlotte Elly.

Včera jsem při prohlížení své mailové schránky zjistil, kdo ten den slaví svátek. Okamžitě jsem se rozhodl, že takto pojemnuji svého syna. Pro kluka nemůže být lepší jméno, které vyjadřuje vztah k vlasti krásněji než Vlastimil, odvahu výstižněji než Chrudoš a ještě k tomu skvěle zapadá do momentální módy dávání stupidních jmen dětem celebrit.

A co že na úvodní stránce portálu Centrum.cz vlastně stálo? Dnes slaví svátek Den osvobození.

Zdroj obrázku: www.centrum.cz

Jsem Majálesu král!

2006-05-04T13:32:00.001+02:00

Dospěl jsem k názoru, že člověk by se neměl nechat zcela pohltit prací.

Mé poznání mě proto po dlouhé době přivedlo na myšlenku zúčastnit se kulturní akce. A jako na potvoru se zrovna ten den konal na Slavii Majáles. Nejen že jsem tak dosla možnost zhlédnout, jak nepokračuje stavba fotbalového svatostánku sešívaných, ale také za sto padesát korun vidět po dlouhé době Kryštof, Moimir Papalescu and The Nihilists a hlavně J.A.R.

Nutno podotknout, že jsem se do cca jedenácti večer neokázale nudil a přemítal, jak zaplašit bolest v zádech od několikahodinového stání s několikakilovým notebookem přes rameno. Až se z reproduktorů ozvalo "One nation, one funk!" a já zjistil, že jsem stále schopen se na koncertě dobře bavit. Řádil jsem jako dva kluci mého věku vedle mě, kteří se bavili tím, jak duní jejich hlavy když jimi bouchnou o sebe při výskoku do výšky jednoho metru.

Jaři to natřeli nejen unylému Kryštofu se sebestředným Krajčem, tak Tata bojs znuděným z faktu, že nemají co nového hrát. I ty Mardošovy špumprnágle na podiu časem omrzí.

Rozdíl mezi J.A.R a ostatními kapelami se tak rovnal srovnání mopedu s těžkotonážní lokomotivou. Po necelé hodině zírání, dementního úsměvu a poskakování do rytmu se mi v hlavě usadila jediná myšlenka, kterou Ota Klempíř do zblbnutí opakoval v nové písni: "Tak neváhej, a zabodávej svý superpéro!"

Že to dnes nebude možné jsem zjistil cca dvě hodiny poté, co jsem byl okolnostmi a plnými tramvajemi donucen dojít z Vršovic do Braníku pěšky. Tohle by nezvládl nejen Ota Klempíř, ale ani Rocco Sifredi.

Zdroj obrázku: www.t-music.cz

Vysavač nemrava

2006-04-27T16:45:00.000+02:00

Celibátní ETU vystřídal v mé komoře zvrhlý Hoover.

Po dlouhé věrné službě mi vypověděla před měsíce poslušnost moje krásná červená vysavačka ETA. Není divu, bylo jí úctyhodných třicet let. Po dnešní křížové výpravě po centru Prahy a čtrnácti dnech předchozího špekulování se mi proto doma hřeje nový, stejně červený Hoover. Podle Lukáše Dolanského je to prý kvalita sama, protože nejen že se Hoovery vyrábějí už od roku 1907, ale v Anglii prý vysavačům dokonce "hoover" i říkají.

Na to, že by se značka Hoover mohla jevit jako seriozní a konzervativní společnost, pohled na krabici mě pořádně zarazil. Můj nový vysavač je totiž Made In PRC.

Za takovouhle sprosťárnu by se nemusela stydět ani Eva Holubová v Pelíšcích. Apeluji proto na Číňany, aby nenazývali svou Lidově-demokratickou vlast plným názvem.

Zdroj obrázku: www.hoover.com

V dubnu jsem nezhubl...

2006-04-19T11:30:00.000+02:00

Ochránil mě Vyšehrad.

České televize se dostávají do říše mýtů. Přicházejí totiž volby a médiím se tak otvírá možnost prozkoumat dosud neobjevené cestičky ve zpravodajství. Televize Nova proto přispěchala s objevným příspěvkem o tom, jak pořadová čísla ovlivňují úspěch politických stran. Šťastnou sedmičku a nešťastnou třináctku totiž nedostala ani jedna z parlamentních partají, a proto Nováci uznali za vhodné se na tento zarážející fakt přeptat numeroložky.

Do očí bijící pitomost mi však vzápěti osvětlil kolega Kuba Mračno, někdejší redaktor Večerky, řka:
"To není nic nenormálního. Když přišly povodně v roce 2002, tak se Vltava rozlila jenom na Smíchově. Na Výtoni ani prd. Je jasný, že to bylo tím, že na Výtoni je asi takováhle zeď (Ukazuje rukou asi metr vysoko, ale bylo jasné, že se metr musí přepočítat na rozměry Vltavy, kterou v tomto případě suploval stůl ve Formance), a na Smíchově asi takovýhle (ukazuje nic) nic.

Ale zavolali jsme astrologovi Messánymu, jestli za to náhodou nemůže síla hvězd. On řekl, že je to pitomost, hvězdy za to prej nemůžou. Zapracovala prej ale MAGICKÁ SÍLA VYŠEHRADU!!!"

Zaplať pámbů za Vyšehrad, řekl si asi tehdy Petr Messány. Bydlí totiž na Výtoni, takže by stačilo, kdyby se česká knížata usídlila na Děvíně, a už by lovil kapříky ze sklepa.

(zdroj obrázku: hrady.me.cz)

Mediální vtip strikes back

2006-04-19T11:26:00.000+02:00

Začínám mít pocit, že můj humor se stává čím dál méně vtipným.

Ale přesto to ještě jednou zkusím.

Víte, že se kdysi proti pořadu České televize V pravé poledne zvedla vlna nevole mezi českými muslimy? A víte proč? Korán přesně jasně praví "Nezobrazíš tvář ani podobu Proroka..."

Humor přijde jindy...

(zdroj obrázku: Reflex.cz)

V Dubnu zhubnu

2006-02-24T18:30:00.000+01:00

Poté, co jsem začal dlouhodobě zpracovávat téma ptačí chřipky a vést e-mailovou konverzaci s tiskovým mluvčím Státní veterinární správy Josefem Dubnem, s překvapením zjištuji, že ne všichni mluvčí jsou zvláštní jako SLEČNA Kuchařová.

Pan Duben totiž ve svých tiskových správách projevuje nebývalý smysl pro humor a ještě k tomu básnické sklony. Snad se na mě nebude zlobit, když na Postřezích zveřejním několik málo jeho dílek přiložených k tiskovým zprávám.

Ach…

Kéž hluší slyší a slepí vidí:
ptačí chřipka není nemoc lidí.

A od případného zmutování,
chraň nás, Bože, do skonání.

Ach, ach…

S pštrosím boa krásné slečně
přál bych si jen šeptat věčně:
Ovívat chci ustavičně!

No a?

Kdopak může mluvit o životním štěstí,
že už spatřil kukátkem ze dvou pěstí
holubici s olivovou ratolestí?

Matějská

V strašidelném zámku na pouti
kostlivci se ze tmy vykroutí,
a Lochneska bere zatáčku
kolem pole jahod, panáčku…

Poslední dílko se poprvé netýká ptáků, takže jsem zvědav, co na mě vykoukne v příštím mailu. V každém mluvčím kousek poety jest, ať je to v jakémkoli měsíci v roce.

(zdroj obrázku: radio.cz)

Šikana v Lidových novinách?

2006-02-06T17:14:00.000+01:00

Aneb Nové zaměstnání pro kuřáky na obzoru.

Když jsem nastoupil do Lidových novin, s povděkem jsem kvitoval, že redakce má vlastní kuřárnu. To, že se v ní téměř nedá dýchat, ponechme stranou. V ČRo jsem musel kouřit na chodbě, kde na mě vrhaly nenávistné pohledy stovky nekuřáků. V Regině se pak kouřilo na terase, kde je hlavně v zimních měsících dost zima, protože se, jak jste správně odvodili, nachází venku. Po třech měsících se však do modré temné místnůstky začínám bát chodit. Není vše tak růžové, jak se zdá.

Vždy, když sáhnu na kliku, abych si po napsaném článku za odměnu zapálil, dostanu od ní mohutnou elektrickou šlupku. A protože se tak nestává jen mně, napadají mne různé konspirační teorie.

Buď šéfredaktor, nekuřák, nechal do kliky zavést drátky, a po vzoru I. P. Pavlova chce své podřízené naučit dbát o své zdraví.

Pravděpodobnější varianta však znamená objevnou fyzikální teorii. Spalováním tabáku vzniká elektrické napětí. A proto se radujme: ignorant, kterého jen díky chytrému pohledu nevyhodili z gymnázia kvůli výsledkům v hodinách fyziky, porazil na hlavu nejen Alberta Einsteina, sekundárního otce atomových elektráren, Tak Isaaca Newtona a řadu podobných poskoků vědy. Vyřešil jsem totiž problém s obnovitelnými zdroji.

Zároveň volám: zaměstnejme kuřáky v elektrárnách! Poskytněme jim dostatek kávy a alkoholických nápojů dle výběru, nechme je tlachat a věnovat se svému zlozvyku. Třetina kouřící světové populace by tak mohla zajistit spokojenější život pro své nekuřácké kamarády. Btw.: asi přestanu kouřit, mám strach.

(zdroj obrázku: xom-tom.com)

Porsche na kolejích

2006-02-03T13:18:00.000+01:00

Včera jsem se konečně dočkal a kolem mne projela nová pražská tramvaj.

Nové tramvaje s designem od Porsche, které bude vlastnit jen Praha a Varšava, už se vesele prohánějí po kolejích naší metropole. A protože jedna z nich jezdí po trase č. 3, konečně jsem ji zahlédl! Je krásná.

Bohužel ale jela opačným směrem, než jsem potřeboval, a tak jsem odolal pokušení se svézt. Předpokládám však, že mě to na některé z mých cest do Braníku stejně nemine. Kromě toho byl fakt, že jsem odolal pokušení, korunován překvapivým zjištěním o smyslu pro humor úředníků DPP. Kolejové Porsche má totiž na přídi a zádi označení 9111.

Proto apeluji na pražský magistrát, aby pro příští nákup nových tramvají vybrali typ 9111 Carrera S!

Aktualizováno!

Věřte nevěřte, vysněná tramvaj na lince č. 3 měla poruchu. Další důvod pro nákup Carrery, nebo odchod techniků k McLarenu, který bude podle neoficiálních informací navrhovat nové autobusy na linku směrem Sídliště Písnice. Mucheche...

(zdroj obrázku: quick.idnes.cz)

Kaju se a omlouvám

2006-02-02T17:13:00.000+01:00

Co je české nemusí být vždy hezké.

A platí to nejen o některých zjevech na ulici, ale i o blogovacích systémech. Ani za 14 dní fungování nové adresy Postřehů Drahonovsky.blog.cz se mi nepovedlo vytvořit přitažlivý layout, který by se mi líbil více, než stávající na serveru blogspot.com. Takže pokorně a, pravda, trochu srabsky, opět přesouvám svoje blogovací aktivity na Blogger.

Povšimli jste si toho zřejmě i vy, protože jste na novou adresu nechodili a nehlasovali v mé, s láskou připravené anketě.

A navíc jsem zapomněl heslo...

ODS šla do sebe...

2006-02-02T17:09:00.000+01:00

...a na své webové stránky vetkla logo, které přesně vystihuje její současnou pozici na politické scéně.

Nezamrzli jsme někde, pánové?

Postřehy se přesouvají!!!

2006-01-21T19:40:00.000+01:00

První výročí postřehů je tady. A spolu s ním i vpravdě revoluční změny.

První změnou je nová a snáze zapamatovatelná adresa blogu

Drahonovsky.blog.cz

Archiv článků zůstává stále zde, ale nově až aktualizován nebude. Mezi další zněny patří také přehlednější struktura blogu a v neposlední řadě také další možnosti rozšíření, které narozdíl od stávajícího amerického poskytuje český blogovací systém.

Zachovejte mi přízeň!!!

TKD

Gloria! Pán sestoupil mezi lid...

2006-01-13T15:57:00.000+01:00

... a ČRo si 13. 1. 2006 ve 13.13 uvědomil, že ho neposlouchají jen důchodci. A jaké jsou rychlé názory na provoz stanice, které mě stály asi tak tři minuty psaní?

Celý den čekám, až se konečně do mých sluchátek vyvalí proud hudby z ČRo 4 - Rádia Wave. A v brzkém odpoledni onen toužebný okamžik konečně nadešel. Poté, co ČRo neodhadl zájem o nové vysílání (opět) a server stanice vytrvale asi půl hodiny padal, jsem se dočkal příjemného překvapení.

Na Rádiu Wave se mi totiž nekriticky líbí skoro všechno. Léta přípravy (respektive asi rok opravdové přípravy) opravdu stály za to. Jak playlist (původní verze Hnědojeda od J.A.R. mě opravdu vzala za srdce), tak výběr hostů (vtipný a servítky si neberoucí Roman Holý) a dokonce i vtipné jingly (Rádio wave, Český....český...český je hezký!) přesně odpovídají mému vkusu a očekáváním.

Pár připomínek by se ovšem také našlo. Nervózní moderátoři, ač většinou oproti svému věku ostřílení rozhlasáci, se zadrhávají. Kvalita vysílání přes internet je velmi různorodá (v první hodině vysílání třeba úplně chyběly basy). Webová prezentace je pomalá a chybí momentální playlist. Nemluvě o tom, že na odkazu "Živé vysílání" přeskakují amatérské fotky, snad vysílajících moderátorů, které jsou rozmazané a špatně oříznuté. A v neposlední řadě ten slogan...

Rádio Wave: poslouchejte hlavou. Že už jste to někde slyšeli? Ano, slyšeli. Český rozhlas Leonardo: rádio, které posloucháte hlavou. Je zřejmé, že kreativci v ČRo se navzájem zřejmě poslouchají opravdu jen hlavou.

Jinak je ale kvalita nové stanice velmi překvapivá. Český rozhlas se tak plně vyrovnal svému slovenskému "kolegovi", jehož Rádio FM se dlouhodobě drží na špičce poslechovosti slovenských rádií. Takže držím palce!

P.S.: Jak to, že ta Wavu hrají taky Britney S.?
P.P.S.: Hlubší hodnocení z pera TKD se chystá na příští týden, a jestli není kolega Svoboda srab, tak o tom taky něco napíše.

Co je nového na Postřezích?

2006-01-11T17:48:00.000+01:00

Doba pokročila a proto na svém blogu zavádím novinky, které zpříjemní jeho čtení nejen mně.

Jako největší změnu hodnotím zprovoznění komentářů také pro neregistrované uživatele systému Blogger. Někteří z vás už si této posibility všimli a plně jí využívají, za což jim patří můj dík.

Počet čtenářů Postřehů zároveň stoupl a nyní osciluje kolem čísla 20, což mě také těší.

Zároveň se také změnil podtitul mého blogu, který se nyní zabývá také nemediálními postřehy perspektivního novináře.

Díky za přízeň, kterou mi doufám zachováte také v průběhu letošního roku!!

TKD

Story o ropuše

2006-01-06T15:45:00.000+01:00

Že je SLEČNA Kuchařová královnou veškerého mluvectva, je mezi žurnalistickou obcí známo už delší dobu.

Judita Hrubešová, redaktorka ČRo Regina: Dobrý den, slečno Kuchařová, můžete mi říct něco o tom, že už jezdí eskalátor na I. P. Pavlova? Že už jste to spravili...

Michaela Kuchařová, TM DPP: Nojo, ale já vím jenom to, že už to jezdí...

JH: Tak aspoň to, proč se to vlastně rozbilo.

MK: No, bylo to rozbitý, protože tam byla ta....ropucha.

JH: Cože, ropu...

MK: Víte co, zavolejte mi za čtvrt hodiny.....tút tút tút tút tút.

Zřejmě poru(ropu)cha na vysílači.

Jak nazvat hromadu mluvčích?

2006-01-06T15:42:00.000+01:00

Abych mohl napsat story o ropuše, musím se dobrat jedinečného gramatického poznatku.

Při svém bádání budu postupovat od vzoru Lidstvo. Jednotné číslo je Lid, ke kterému připojíme koncovku -stvo. Pokud budeme u slova Mluvčí postupovat obdobně, vyjde nám patvač Mluvčístvo, který zní jako název pokrmu z prasečího jazyka na chladne Sibiři.

Budu se tím pádem držet svého novotvaru Mluvectvo.

Čekání na Godota

2006-01-06T15:32:00.000+01:00

Anebo na kohokoli jiného. Pravda je, že Godot vám asi jen těžko poskytne vyjádření do článku.

Při svém zpravodajském brouzdání po telefonních linkách mluvčích, ředitelů a jim podobných brachů, se vždy hrozím jediné věty. Spojení čtyř slov, které mě odsoudí do role pasivního čekatele (pokud je respondent jediný, kdo může k tématu něco říct), nebo zběsilému obvolávače dalších (v případě, že má několik kamarádů, kteří vědí to samé). Ta věta zní "pošlete mi vaše otázky mailem".

V případě dnešním byla tato věta o to komičtější, že vyšla z úst mluvčí Lidlu, u které jsem sháněl pár oficiálních informací o spadlých střechách a sesunutých budovách velkonákupen. Tedy možnost A. Následovalo totiž prohlášení "... abychom se nedopustili nějakých nepřesností." Prostě prima mluvčí.

A tak čekám a marně dumám, kdy mají Lidovky uzávěrku. Paní mluvčí se rozhodla poslat mi odpovědi "jen co to bude možné". Snad to bude možné už dnes.

Celková absurdita situace tak možná i překonává samotnou královnu všech mluvčích na světě, SLEČNU Kuchařovou z Dopravního podniku Praha a její ropuchovou story. Více informací v článku, který vyjde záhy.

Během svého čekání jsem tím pádem dospěl k vyznání hodného lidové písně "Až já budu velká, bude ze mě selka". Až já budu velký a bude ze mě mluvčí, budu dělat budu dělat, že neumím psát.

Publicistní chudoba

2005-12-18T18:04:00.000+01:00

Občas si říkám, jak by byly noviny chudé, nebýt ČTK.

Neříkám, že já servis ČTK nepoužívám. Když redaktor píše už čtvrtý den o počasí, jeho znechucení meteorologií kulminuje natolik, že se o povětrnostních podmínkách nehodlá s nikým bavit, velice rád využije informací, které mu podá Česká Tisková Kancelář.

Jen mám občas pocit, že z ČTK do novin nelezou jen drobné zprávy, popřípadě nudná témata jako třeba počasí, ale i informace o zásadních agendách, které by měl přeci jen redaktor investigovat sám. Tato informační chudoba a jednostrannost však může zajít ještě dál.

Pokud pracujete jako redaktor, určitě znáte stav ranní zvědavosti. "Tak co nám dneska napsala četka," zní unisono z Vinohrad, Andělu, Karlína, Kavčích hor a bůhví odkud ještě. Pravá katastrofa však nastane, až začne ČTK vydávat i komentáře. Instatní publicistický příspěvek použitelný do jekéhokoli tištěného média. Pod nápadným titulkem typu: Divné hry kolem mýta (podobnost s LN čistě náhodná) by se pak místo fotky zamyšleného autora s brýlemi a dýmkou skvěla zkratka ČTK.

Až toto nadejde, dejte mi vědět. Nastane konec světa a apokalyptickému peklu bude velet Milan Stibral.

Aktualizováno!

Konec světa se zřejmě blíží. Poté, co jsem svou ideu zavést komentáře ČTK do tisku vyjevil u piva, projevil o práci "agenturního komentátora" kolega Petr Svoboda, který už dlouho marně přemítá, která práce by ho naplňovala. Stibral s námi.

Btw.: Petr Svoboda konečně podlehl mému naléhání a založil si svůj blog, který najdete na adrese svobodatisku.blogspot.com .

Chudé Vánoce

2005-12-12T16:26:00.000+01:00

Letošní Mojžíšek bude asi velice chudý, jak s tím ostatně rodiče, kamarádi a známí straší už hodně dlouho. Nějaký čas jsem si myslel, že toto obluzování spadá do milé křesťansko-židovské mystifikační tradice hry na chudáky, ale opak je pravdou. Podle vánočního serveru Centrum.cz žádné dárky nedostanu.

Protože se sám už delší dobu trápím tím, co pořídit svým drahým k Vánocům, kvitoval jsem s povděkem, že server Centrum.cz rozjel vyhledávací katalog dárků podle zadaných kritérií. Těch pravda není mnoho. Uživatel může zadat pohlaví a věk obdarovaného a v neposlední řadě také cenovou relaci zamýšleného prezentu. Protože jsem se rozhodl přistoupit na již zmiňovanou hru na prázdné peněženky, investuji do svých blízkých po pětistovce. Pro zajímavost jsem si také nechal procentrovat (ekvivalent neologismu progooglovat) sám sebe.

Zatímco pro mého otce ve věku 42 let se dá koupit luxusní vizitkovník a láhev exkluzivního vína, pro mou věkovou skupinu nemůže Mojžíšek pořídit za 500 korun zhola nic. Depresivní. Zřejmě je má generace natolik rozmazlená, že lacinými dárky pohrdá. Naštěstí jsem se upokojil o kategorii výše, v cenovém rozmezí 501 a 2000 korun. Zde pro mě mohou moji nejbližší vybrat třeba vrtačku s příklepem nebo kovový model letadla.

Narodil se Kris-Kros pán...
Už aby bylo léto.

Aktualizováno!

Avizovaná vrtačka s příklepem se nekoná, v ceně do 2000 korun se dá sehnat jen elektrický šroubovák Ještě že ho nejspíš nedostanu.

Něco málo pro zasmání

2005-12-12T16:15:00.000+01:00

Protože realita je stále tvrdší a neveselejší, chtěl bych přispět svou troškou do mlýna s něčím krátkým pro všeobecné pobavení. Přečtětě si proto v mém dnešním příspěvku několik málo pořadů z mého konceptu negativní televize.

Diktátor: zábavná show nejen pro školáky, uvádí Zdeněk Svěrák

Domácí neštěstí: magazín plný domácké pohody

Prohráno: poohlédnutí za uplynulým ligovým týdnem

Pálí vás to?: zábavná soutěžní hra s písmenky

VyloVení: reality show z prostředí Orlické přehrady, uvádí Andrej Babiš

Výměna problémů: reality show z produkce BBC

Se slovními hrátkami se, jak vidíte, dá zažít kupa legrace. Ha ha. Už aby bylo léto.

Proč už jsem na Postřehy tak dlouho nic nepsal?

2005-12-01T15:49:00.000+01:00

Protože jsem neměl náladu. Přeci jen v životě novinářském se občas vyskytne chvíle, kdy se psavec vypíše a potřebuje odpočinek. A protože nepatřím zrovna ke grafomanům, přesně tento okamžik nadešel v září, říjnu a listopadu tohoto roku.

A co se za tu dobu stalo nového? Je toho mnoho, ale za klíčovou událost, kromě startu reality show, považuji zahájení provozu ČRo 4 - Rádio Wave. Pokud bude stejně kvalitní jako Rádio FM na Slovensku, mám se na co těšit. A kromě toho na jeho vlnách uslyším neopakovatelný hlas mojí ex-kolegyně Judity Hrubešové v roli moderátorky. Juch!

Vlasta Horváth

2005-09-14T21:29:00.000+02:00

Pamatujete si ještě, kdo to je?

Já také ne, ale prý se oženil. Hodně štěstí.Třeba i v kariéře.

Kdo jsou moji čtenáři

2005-09-10T11:53:00.000+02:00

Již osm měsíců připravuji svůj blog Postřehy. Sice to není úplně výročí, ale když už můžu slavit svoje narozeniny po měsíci, můžu si udělat váročí po třetině roku. Nastal tedy čas, abych se pochlubil několika úspěchy.

Když jsem začínal, navštěvovalo můj mediální blog celkově 2,71 čtenáře. Jeden z nich jsem byl já. V současnosti toto číslo stouplo na téměř deset čtenářů denně. Není to sice nijak závratné číslo ve srovnání s blogy kolegů Čermáka, Potůčka, Rožánka a jiných, zároveň jde o velice pěkný nárůst o 500 procent za osm měsíců. To už vypadá daleko lépe.

Podle IP adres jsem tak trochu zjistil, co je to vlastně za lidi. Kromě neznámých kolegů z Mf DNES a České televize pravidelně vítám i čtenáře z vydavatelství Economia. Několik mnou zachycených IP adres pochází také z Českého rozhlasu (moje je maximálně jedna, a to jen, abych se podíval, zda jste mi tu něco neokomentovali). Zajímavý je také téměř každodenní čtenář z Fakultní nemocnice Motol.

Řada návštěvníků pochází také z univerzitního prostředí. Zejména se střídá FSV UK, Jihočeská univerzita v Českých budějovicích a Západočeská univerzita v Plzni.

Jako další pozitivum hodnotím i to, že ubylo příchodů přes vyhledávače, které mou stránku našly podle jednoho z klíčových slov. Naopak stále více lidí přijde hned na domovskou stránku drahonovsky.blogspot.com. Z toho se dá usuzovat, že blog již navštěvují cíleně. A za to jim patří můj dík.

Tedy pokračujte dál, čtěte, komentujte a prostě tak vůbec, jak už to většinou weboví surfaři dělávají...Díky!

TKD

Hrachovcová? Hanychová.

2005-09-09T17:13:00.000+02:00

Poslední dny to vypadá, jako by se můj blog změnil na snůšku filipik proti Kateřině Hrachovcové. Tento stav však nebude snad trvat dlouho. Tohle byste ale měli vědět.

Jak jsem již psal ve včerejším příspěvku, Kateřina Hrachovcová odchází ze Snídaně s Novou a pohybuje se směrem k Prásku. Co ale možná ještě nevíte, je to, že její místo po boku Vítka Havliše zaujme Agáta Hanychová. Prásk!

Pokud je pravdivá fáma o příchodu bláznivé Kateřiny do Tele Tele, kruh Žilková-Hrachovcová-Hanychová se přenádherně uzavřel. Taková málá mediální Dynastie. A co na to Vítek Havliš? Ten zřejmě platí na Nově za jakéhosi inteligenčního obrazoborce. Nikoho inteligentnějšího, než je on, vedle sebe pravděpodobně nesnese.

Rok pošahané Káti

2005-09-07T17:31:00.000+02:00

Znáte Kateřinu Hrachovcovou? Ale určitě. Možná si jen nevzpomenete odkud. Ano, je to ona osoba, jejíž jediná praxe spočívá v tom, že před 256 lety hrála v Životě na zámku a uvádí Snídani s Novou. A navíc si vzala frontmana Lokomotivy.

Nyní však tuto věčně usměvavou (zvoleno pro nedostatek odpovídající terminolgie) slečnu zřejmě čeká zářná kariéra. Potom, co Lenka Hornová odešla z Prásku do Velkého bratra, po ní Káťa převzala nejen moderování, ale i celkový dohled nad pořadem. Navíc se stala i hlavní hvězdou jeho nové znělky. Co mě však překvapilo nejvíc je kuloární šuškanda o tom, že by po Veronice Žilkové měla Hrachovcová převzít i vystupování v Tele Tele. Zní to hrozně, ale na druhou stranu by pánové Suchánek s Genzerem lepší moderátorku počasí asi těžko sehnali. Na paní Veronice alespoň částečná inteligence byla pořád vidět.

Metro

2005-09-05T12:30:00.000+02:00

Tenhle příspěvek nebude o deníku Metro, jak by se na první pohled mohlo zdát. On vlastně vůbec nebude o médiích. Ale napsat se to musí.

Poslední dobou mě čím dál tím více vytáčí jedna drobnost, která dokazuje, jak vysoké jsou hranice lidské blbosti. Znáte takový ten žlutý čudlík na dveřích metra? Ten, který když zmáčknete, začne blikat a otevře vám dveře? Jeden by řekl, že když ho stiskne jeden člověk, a navíc tlačítko začne zeleně poblikávat, mělo by to stačit a všichni budou vědět, že se dveře opravdu, ale opravdu otevřou. Není to ovšem tak úplně pravda.

Počet zmáčkutí potřebného k otevření dveří se totiž zvyšuje s počtem lidí, kteří se momentálně v okolí dveří nacházejí. Ačkoli tlačítko zeleně bliká, spousta Pražanů mu zřejmě nevěří a musí si jej stisknout také. Co kdybych ho náhodou stisknul nějak špatně.

Ještě hůře je, když se dveře ve stanici neotevřou ihned poté, co vlak zastaví. A ony se z důvodu bezpečnosti HNED neotevřou nikdy. V takovém případě se před ně postaví fronta, v níž se během té jedné vteřiny, než se dveře SKUTEČNĚ otevřou, vystřídají u tlačítka všichni a snaží se dveře spravit opakovaným mačkáním čudlíku.

Asi jsem rejpal, ale když to vidím 5x denně, začínám vážně pochybovat o tom, že jsou moji spoluměšťané normální.

Když jsem si v metru říkal, že o téhle pitomosti musím napsat, chytl mě revizor a společně jsme přišli na to, že mám dva dny prošlou legitimaci. To asi za trest.

Oživeno 9.9.:

Ještě k metru, nebo repektive k Metru: deník Metro se bude i přes svůj matoucí název rozšiřovat od příštího roku i do krajských měst. My z Prahy vám všem přejeme příjemné počtení a pevné nervy.

Sbohem, Miloši!

2005-09-02T18:17:00.000+02:00

Nebojte se, mé rozloučení nepatří vysočinskému důchodci, s nímž je toto křestní jméno tradičně spojeno. To jen z redakce Lidových novin odchází Miloš Čermák.

Post šéfa komentátorů opouští na vlastní žádost. Prý se chce věnovat něčemu trochu jinému, než novinařině. Je to docela pochopitelné, Čermák strávil v médiích pár let života, a tak není divu, že je z nich unaven. Ačkoli jej jako člověka moc nemusím, nemůžu mu upřít jeho komentátorskou, zejména pak stylistickou obratnost a profesionalitu. Napsat komentář o čemkoli, aby byl navíc ještě čtivý a vtipný, umí v současnoti na české mediální scéně málokdo.

Otázka je, čemu se chce věnovat nadále. Osobně mám dva své horké favority. Buď se chce opět vrhnout do vod pornoprůmyslu, jako v článku pro Reflex cca před pěti lety, anebo se chystá napsat knihu. Dopředu ale anoncuji, další Playgirls už číst nebudu.

Přešimůnkováno

2005-08-29T13:05:00.000+02:00

Na české mediální scéně se objevil nový člen proslulé party workholiků. Po Václavu Moravcovi (BBC, FSV, ČT) a Janu Potůčkovi (Reflex, RadioTv, ČRo Digital) se do oblíbeného klubu přidal i Petr Šimůnek.

Téměř hned po tom, co jsem komentoval jeho nástup do Hospodářských novin na pozici šéfredaktora, sdělila televize Prima světu, že nový šéf hospodářek bude moderovat její politickou diskusi Nedělní partie (souvislost mezi oznámením a publikováním na mém blogu spíše nehledejte). Nechci hodnotit Šimůnkovy kvality televizního moderátora. Jednak začíná až příští týden a jednak jsou tu od toho povolanější (doporučuji komentáře kolegy Petra Svobody na serveru Česká média). Jeho angažmá však zatím vypadá jako doklad o debatním zoufalství české televizní dvojky.

Motivace, která vedla Primu k angažování současné novinářské hvězdy je jasná: Šimůnek už Nedělní partii moderoval, bude tedy vědět, kudy kam a ještě k tomu se vejde do primáckého formátu. Bohužel, Petr Šimůnek již onemocněl známou chorobou tiskových novinářů: špatnou výslovností. Až bude oslovovat "pouitiky" souvislým proudem slov, která se navzájem překrývají, možná prima přesune Nedělní partii do vhodnějšího času od 20:00 proti Go-go šou.

Větší záhadou ale je, jak bude pan Šimůnek obě funkce stíhat. Možná to opravdu jde, aniž by jakékoli médium utrpělo ztrátu. A možná Šimůnek jen potvrzuje výrok Erica Besta: "Šimůnek je žurnalista. který nejlépe představuje hloupnutí českých médií."

Digitální vtípek

2005-08-22T18:49:00.000+02:00

Zkoušeli jste si někdy zadat do Googlu písmena DVB (jinak také Digital Video Broadcasting)? A víte, co Vám vyjede jako první výsledek?

Democratic voice of Burma. Aspoň k něčemu je ta digitální televize dobrá.

Vzkaz pro:

2005-08-18T10:19:00.000+02:00

Magazín MF DNES

Páni grafici, fotoprodukční, nebo kdo u vás dělá titulní stránky! Dělejte ty montáže pořádně! Uříznout Tereze Pergnerové půlku hlavy mě už sice taky napadlo, ale vy jste tuhle lobotomii dotáhli do zdárného konce.

Mediální postřehy z Bulharska

2005-08-15T10:55:00.000+02:00

Člověk by řekl, že když má dovolenou, a ještě k tomu ji tráví v nejvyšších horách Bulharska, k médiím se moc nedostane. To je sice pravda, ale zároveň ne tak docela. Coby mediální maniak jsem si pro svých 5,74 pravidelného čtenáře blogu Postřehy TKD připravil několik málo noticek. Tedy začněmež.

Viděl jsem TA3

Při průjezdu Slovenskem jsem se nejvíce těšil, až uvidím mrakodrap STV. Bude svítit, nebo nebude? Jestli bude, tak do kolikátého patra (mrakodrap by měl být totiž postupně vyklizen a ředitel Rybníček by chtěl celou televizi veřejné služby přestěhovat do menších, modernějších prostor)? Budovu jsem však nezahlédl, takže informaci do jaké výšky se v ní svítí budu muset zjistit jindy. Zato jsem však viděl sídlo TA3, slovenské zpravodajské televize. Je pěkné, barevné a vypadá trochu jako výměník vody pro sídliště. Paradoxně sídlí na periférii Bratislavy, takže to redaktoři mají s dojížděním do centra asi trochu složitější, ale věřím, že s tím velké problémy nemají. Podobně jako mrakodrap však celý výměnímk vypadal téměř prázdný. Třeba se bude také stěhovat.

Bulharská televizní show

Na lince Praha-Sofia jezdí mnoho Bulharů. Kupodivu. Pro jejich pobavení v autobuse čas od času pouští jakousi prapodivnou televizní show nahranou na videokazetách. Z toho usuzuji, že bude nejspíše v zemi svého původu velice populární. Proč, to mi zůstává utajeno. Princip celého pořadu totiž spočívá v tom, že moderátor, který vypadá jako kříženec Benita Mussoliniho a Jana Krause, si do studia zve hosty, již dovedou velice dobře vykonávat nějakou činnost (točení obručí kolem boků, jízda na kolečkových brusích apod.). Ještě před tím, než své umění předvedou, ukazuje Benito Kraus, jak danou činnost (točení obručí kolem boků, jízda na kolečkových bruslích apod.) on sám neovládá a vypadá při ní hloupě. Nikdo z přítomných Bulharů se nesmál. Nejspíše věděli proč. Možná prožívali stejné peklo na zemi, jako česká polovina autobusu, hlavně při humorné scénce, kdy Benito imitoval Brežněva. Host, který to uměl lépe, se naštěstí nedostavil.

Program rozhlasových stanic

Během naší extrémní poutě po Rile a Pyrinu jsme měli k dispozici přenosný rozhlasový přijímač, který jsme pro jeho podobnost s létajícím talířem pokřtili názvem Kosmodisk. Díky němu jsme ve chvílích volna mohli trávit odpočinek poslechem bulharských rádiových stanic. V podstatě se nejednalo o nic zajímavého, až na to, jaký prostor věnují Bulhaři v rozhlasu domácí tvorbě. Nebudu váš napínat, je to mnoho. Na žádné stanici v podstatě neuslyšíte zahraničního interpreta, suplují je domácí hvězdy, zpívající většinou anglicky. A to je fajn.

BBC

Rozhlas jsme neslyšeli jen z kosmodisku, obšťastňovali nás jím i v autobuse, když skončila Benitova show. Z toho však pramenilo moje předčasné nadšení a zkreslené představy o bulharských rádiích. Z reproduktorů se totiž ozvali US3, Kid Loco a jim podobné superstar taneční scény. Poté, co jsem začal velebit osvícené hudební dramaturgy, však mou radost přetrhl jingle: "You are listening BBC...". Britové holt nejsou jen před námi.

Málo peněz...

2005-07-28T13:38:00.000+02:00

...budu mít na konci měsíce, jestli se urychleně nezačne něco dít kolem digitalizace.

Poslanci zašpérovali termín schvalování "digitální legislativy" na říjen a všichni lidé, kterých se to týká, si tím pádem vzali dovolenou. Zůstal jsem tu jen já a nemám o čem psát. Ještě že jedu taky pryč. V Bulharsku (mimochodem) digitál ještě nezavedli a ve 2500 mnm bych signál stejně nechytl. Takže klid.

V rozhlasovém digitálu to také stojí. Po T-DABu jako by se země slehla, zřejmě mají na ČTÚ dovolenou. Další, kdo kromě mě dovolenou nemá je Alex Pícha, který ale ovšem zřejmě také nemůže nic dělat. Ten však naštěstí vede celou stanici, takže má práce vždycky dost. V práci se nudím jenom já. Už aby byl říjen. Aspoň nebude takové hrozné vedro.

(Vyňato z deníčku naštvaného TKD)

Podotek: Šimgallo

2005-07-27T17:55:00.000+02:00

Na post šéfredaktora Hospodářských novin se čeká ve Frontě. Jmenovitě v Mladé frontě DNES.

Roman Gallo hodlá odejít do novinářské penze (rozuměj: na vyšší pozici v rámci vydavatelství) a na jeho místo existuje jen jeden veřejně známý kandidát: zástupce šéfredaktora Mladé fronty DNES Petr Šimůnek. Je to člověk, který ještě před několika málo měsíci obhajoval bulvarizaci svého deníku slovy: "To není bulvarizace, my tomu říkáme vstřícnost ke čtenáři."

Pokud by takto vedl i Hospodářské noviny, bylo by jenom dobře, kdyby nad ním bděl právě Roman Gallo, velký ctitel novin anglosaského konzervativního střihu. Na druhou stranu právě Gallo přišel do hospodářek ze stejné pozice, jakou nyní zastává Šimůnek. MfD se tak zřejmě stává líhní vedoucích redaktorů hospodářek, kteří se, vědomi renomé listu mezi svými kolegy, (rádi) změní na ctitele novin anglosaského konzervativního střihu. A pokud se podíváte na kvalitu obou tiskovin, musíte uznat, že je to lepší než naopak.

Večerníčkův návrat

2005-07-27T17:26:00.000+02:00

Říkáte, že Večeníček nikdy nikam neodešel? Pravidelní čtenáři mého blogu však vědí: Večerníček jako takový se samozřejmě nikdy z obrazovky nehnul. K Večerníčkovi a nejen k němu se nyní na ČT1 vrací Václav Moravec - můj večerníček.

Tak to aspoň tvrdí Lidové noviny a ČTK. Nové Otázky budou trvat dvě hodiny, druhá polovina pak poběží pouze na ČT24, za pořad bude odpovídat redakce zpravodajství. To jsou největší změny oproti původnímu formátu. Možná také proto Václav Moravec opět na dohodu s Českou televizí přistoupil i přesto, že měl dříve pocit, že se politici chovají v televizi iracionálně, a proto nemá význam s nimi trávit volné víkendy. Čemuž se normální člověk rozhodně nemůže divit.

Zajímavé by mohlo zjistit, jak probíhalo jednání Moravce s televizí veřejné služby. Mluvčí ČT Martin Krafl totiž ještě před časem tvrdil, že za Václava Moravce vedení již sehnalo adekvátní náhradu. Buď má tedy Krafl úžasný smysl pro humor a náhradou za Moravce mínil Moravce, anebo Moravec svým náhlým "Ano" vytěsnil dalšího možného kandidáta, když se dozvěděl o nové dramaturgii pořadu. Jeho velký ctitel a nový nadřízený Zdeňek Šámal pak zcela fascinován zřejmě nemohl odmítnout.

Ať je tomu tak nebo tak, Máme se nač těšit. Moravec je společně s Janem Pokorným z Radiožurnálu jedním z mála skutečně kvalitních moderátorů. Jeho schopnosti vyniknou zejména při srovnání s bezbarvým Janem Němcem, z jehož projevu si divák zapamatuje pouze brýle. Navíc na nových Otázkách bude pracovat celý tým reportérů a v druhé polovině pořadu poskytne prostor i komentátorům z českého tisku. Pokud si Česká televize nevzala příliš velké sousto, které se hodí jen k zadušení, můžeme očekávat kvalitní diskusní formát. A možná právě takhle vypadá veřejnoprávnost.

Zkreslená realita

2005-07-12T15:43:00.000+02:00

Nikdy bych neřekl, že moje zaměstnání mi začne po nějakém čase zkreslovat realitu kolem mě. A přeci je to tak. Víte například, že Český rozhlas žádá o povolení digitálně vysílat v systému T-DAB?

Já to vím a donedávna jsem měl pocit, že se jedná o vpravdě zásadní novinu a událost. Tento systém ČRo totiž narozdíl od televizního systému DVB-T, v němž experimentálně vysílá dnes, umožňuje rozjet najednou větší množství stanic a připojit k nim ještě doplňková data (něco jako vyspělejší RDS). Navíc tento způsob šíření umožňuje mobilní příjem, například v autě, a to všechno v digitální kvalitě bez rušení a překryvu s ostatními stanicemi. Tento nápad v Republice zatím nikdo neměl, T-DAB pouze kdysi testovaly České radiokomunikace a ve víru diskuse o rozjezdu DVB-T to vše zaniklo úplně. Skvělé, co?

Jenže když jsem chtěl tento nový poznatek šířit mezi svými známými jako převratnou novinku republikového i evropského významu, dostalo se mi odpovědi: "No a co?" Od té doby uvažuji o teoriích úhlu pohledu a stupnici důležitosti zpráv. A přijde mi, že začínám žít v trochu odtržené realitě. A s tím by se mělo něco udělat. Takže jdu dnes do kina na Batman Begins, abych svou digitální skepsi aspoň trochu rozehnal pořádným komixovým sci-fi společně s ostatními lidmi, kteří třeba ani neví o útocích na Londýn. Juch!

Londýnské kšefty

2005-07-08T14:45:00.000+02:00

Teroristické útoky v Londýně. To bylo hlavní téma titulních stran, a vlastně celého obsahu zpravodajské části všech dněšní deníků. Ani tato tragická událost však nepřiměla některé z nich, aby se začaly chovat eticky. Kde končí spolupráce médií a začíná nepokrytá vzájemná propagace a kamarádšofty?

Velikým problémem teroristických útoků a vlastně všech nenadálých událostí je právě jejich nenadálost. Pro deníky je tak na ně těžké včas reagovat. Kdo si opožděnou reakci nemůže dovolit, jsou tiskové agentury. Podle toho také dnešní zpravodajství vypadalo. Většina fotografií z londýnského neštěstí pocházela z produkce Reuters, AP, případně jiné světové tiskové kanceláře, jejíž servis si daná redakce předplácí. Ne tak v Mf DNES na straně 2.

Zde se totiž kromě obrázků zmiňovaných agentur nachází fotografie s domicilem REPO TV. Proč ne. Například CNN nebo FOX News (v tomto případě spíše BBC) jsou rychlejší než noviny a aktuálnost pohyblivých obrázků občas téměř nahrazuje přítomnost redaktora novin. Jenže zmiňovaný obrázek nese v rohu logo Novy.

Moje myšlenkové pochody po shlédnutí fotky šly takto: Proč Nova? To v Mladé frontě neměli peníze na další fotku z agentury? Anebo je to neumělý zásah z výše? Vždyť Pavel Šafr chtěl mít svého času z MFD "tištěnou Novu". Kdy vystoupí nějaký redaktor Mf DNES na novácké obrazovce? Budou redaktoři z Fronty opět interviewovat kandidáty na superstar? A bude mít MF DNES opět tematické přílohy o nováckých fenoménech?

Říkejte si tomu třeba paranoia, ale já z toho mám opravdu strach.

Podotek: kniha v MF Plus

2005-07-07T15:59:00.000+02:00

Všimli jste si, jak se příjemný zvyk přikládat k novinám knížku, rozrůstá? Po lidovkách se připojila i jedna z největších podivností českého mediálního trhu: MF Plus.

Narozdíl od Lidových novin však (pokud jsem to správně pochopil), nestojí stovku, ale zachovává si stále svou cenu, tj. 19,50. Až přiloží nějakou menší ptákovinu než Postřižiny, asi začnu kupovat tři týdeníky za týden. A protože za časopisem stojí vydavatelství a nakladatelství Mladá fronta, nemělo by to být nemožné.

Proč nás Česká televize chce mučit?

2005-07-07T15:48:00.000+02:00

Protože mé problémy s televizním signálem v Braníku stále přetrvávají (hýčkám se pouze vidinou digitálního set-top-boxu), jsem nucen dívat se na televizi kde jen to jde. Ale takovou kulišárnu, jakou si na mě veřejnoprávní stanice ČT1 připravila v pátek, jsem vážně nečekal. Viděli jste někdy seriál S-Club 7?

O britském seriálu o druhdy populární skupině (která se však proslavila pouze na britských ostrovech) se nedá mluvit uhlazeným jazykem. Proto mi dovolte jeden odstavec emocí:

Ježíši Kriste, co to mělo být? Taková strašlivá nuda snad nemá na obrazovce co dělat! Janečku, Lamberte a vy ostatní, co si od toho slibujete?? Komu tím prospějete?

Ale zpět: pokud chce ČT za zvýšené koncesionářské poplatky nakupovat hlouposti, jako je seriál ve kterém je figur jak na orloji, všechny se přiblble usmívají, občas zazpívají a jehož děj spočívá v tom, že zmíněné postavy chodí po městě, asi přestanu odebírat elektřinu. To je totiž podle nových pravidel jeden ze dvou způsobů, jak se placení vyhnout. Ten druhý spočívá v sepsání krvepřísežného prohlášení, že televizor nevlastním. Ale proč se takhle ponižovat, že...?

Aktualizováno!

Pozornější kolega si všiml, že seriál S-Club 7 pochází z produkce BBC. Veliké BBC. Té úžasné BBC, která už nějaký čas platí za vzor všem médiím veřejné služby. To sice znamená ještě větší zklamání než u ČT, ale na druhou stranu celý projekt umělé kapely pochází z dílny Simona Fullera (Spice Girls, Pop Idol etc.), gurua zábavy 21. století, který cítí peníze jako ohař lišku, chrt umělého zajíce a I. M. Jirous líh. Mimochodem, nevíte, jak to má BBC s koncesionářskými poplatky?

Vysavač se zlobí

2005-06-20T15:56:00.000+02:00

Když mě chtěl v mých pěti letech táta pobavit, ukázal na Trabanta a řekl: "Hele, naštvaný vysavač!" Nikdo by si nemyslel, že mě něco podobného rozesměje i po téměř dvou desetiletích (a to jsem velký dětina). A přece. Nemůže za to nikdo jiný než oblíbené duo televizních komiků Dvořák & Dvořák.

Když ředitel TV Nova Petr Dvořák označil Novu za BMW a Primu za Trabanta, vyvolalo to na druhé straně barikád velké rozhořčení. Výsledkem celé tahanice byl výkřik Martina Dvořáka, že Prima bude do dvou let nejsledovanější televizí na trhu. Ptáte se, proč mě celý spor tak pobavil, že o tom píšu na svůj mediálně-komický blog? Protože jeden z výroků je pravdivý. Ptáte se jaký?

Nejprve červení: televize, která zkazí i tak nepokazitelný formát, jakým je Pop Idol (Česko hledá Superstar) se rozhodně nemá čím chlubit. Částky, které na show vydělala, vypadají optimisticky zejména díky zdraženým hlasovacím sms a optimismu hlavních sponzorů. Největší česká komerční televize si dále nejen nechala od Primy vyfouknout nápad s nekonečným seriálem (ačkoli zahraniční díla tohoto formátu vysílala už od počátku), ale i značku Velký bratr. Nyní tak musí označovat převzatou Reality show slepencem Big brother - Velký bratr. Aby si Nova udržela své dobré jméno a mohla se označovat za BMW televizního trhu, musela by přijít s něčím opravdu převratným, což mohl být třeba již zmiňovaný Big brother, první opravdová reality show na českém hřišti. To by ovšem nesměl na totéž hřiště přijít soupeř vybavený Való Világ (VyVolenými) a daleko kvalitnější propagací. Kdo to je? Trabant...

Televize Prima díky své ochotě obesílat tiskovými zprávami snad všechna média kromě ČRo Digital získala vůči Big Brotherovi poměrně velký náskok. Zajímavější je i její reklamní kampaň, která napůl ukazuje, o co v soutěži půjde. Tajemstvím obklopený spot TV Nova vyznívá vzhledem k faktu, že o soutěži už slyšelo 99% národa, celkem směšně. Kromě toho Prima Novu trumfla i výší výhry. TV Prima také vyfoukla svému soupeři i diváky telenovel, kteří nyní svorně koukají na Rodinná pouta. Díky tomu má nyní Prima vyšší průměrnou sledovanost než ČT1.

To je všechno dobré, ale co německé kriminálky? A německé rodinné filmy? Obehrané tváře v talkshow? Krátké a nekvalitní zpravodajství a publicistika? Díky tomu zůstává Prima opravdu i nadále Trabantem. Je to ale takový ten novější Trabant s katalyzátorem, moderní maskou, dobrou výbavou a čtyřtkatním motorem, který ve Cvikově vyráběli kolem roku 1990.

A co Nova? Dá se považovat za BMW? Ale jistě. Stačí se podívat, co udělala s prodejem vozů bavorské značky kompletní změna designu před dvěma lety. Mimochodem, mně už se bavoráky také nelíbí.

Smutný konec kultu

2005-06-01T16:37:00.000+02:00

Sebastian Pavlowski a vydavatelství Mediacop si přidali na svou pomyslnou pažbu další zářez. Od společnosti GES jim totiž spadl do klína svého času kultovní Mladý svět.

O prodeji časopisu, který měl poslední dobou náklad, jenž se rovnal desetině toho z nejlepších let mlaďáku, se spekulovalo už delší dobu. I přesto však překvapí plán, který Pavlowski hodlá ohledně Mladého světa uplatnit. Mlaďák by měl jednou měsíčne vycházet jako retropříloha Instinktu. Trochu to připomíná někdejší plán na prodej Reflexu Lidovým novinám a jeho postupnou trasformace na páteční přílohu s televizním programem. Jsou prostě systémy likvidace časopisu, které se léty nemění.

Je jasné, že Mladý svět si poškodil svou pověst sám nabíráním nekvalifikovaných redaktorů a nedostatečně zajímavou tematickou výbavou. Co mi však nejde do hlavy je fakt, že podobným způsobem neskončí také Instinkt nebo MF Plus. Podle mého soukromého minivýzkumu mezi mými známými tyto časopisy nikdo nečte a ani je nevídám u lidí na ulici, v tramvaji, metru apod. Jsou prostě systémy prodejnosti, kterým nerozumím.

Přejme tedy nové příloze Instinktu hodně štěstí. Snad si uhájí své místo na slunci mezi Exem (Reflex) a Celebritami (MF Plus).

Aktualizováno!

Vše je jinak, přátelé! Mladý svět je Instinkt. A on je žena. Časopisy se jednoduše sloučily a vycházejí jen s různými obálkami. Některé rubriky mlaďáku převezme Instinkt. Šikovné. Čtenáři MS tak budou číst časopis, který sice vlastně nechtějí, ale panu Pawlowskému přisypou do kapsy pěkných pár korunek navíc. Také bych občas chtěl být pan Pawlovski...

Vtip

2005-05-23T14:49:00.000+02:00

Poté, co jsem si přečetl v Reflexu jeden z prvních mediálních vtipů, jsem se rozhodl, že bych měl možná taky přijít s něčím na trh. Nejprve ten reflexácký: Vypadá to jako Hospodářské noviny, tlusté je to jako Mladá fronta a nejsou to Lidové noviny. (Roman Gallo). Uznejte, že to chce revanš. Proto jsem se zamyslel a vymyslel toto: Přijde Jan Mrzena za Jiřím Janečkem a křičí: "Au au, pane řediteli, to tak hrozně bolí...!" "Ale ale, co pak se Vám stalo, pane předsedo?" "To ten Váš mluvčí, pane řediteli, on mě krafl!" Hou hou, rachacha.

Rýpnutí: Český rozhlas

2005-05-13T11:52:00.000+02:00

Ačkoli je to můj zaměstnavatel, nemůžu dále mlčet. Zradil jsem jej. Zaposlouchal jsem se totiž do jedné ze stanic Slovenského rozhlasu, Rádia FM. Ale naštěstí si za to může sám. Také jste nevěřili, že v poledne můžete ve střední Evropě na vlnách veřejnoprávního rozhlasu slyšet třeba Orbital nebo The Roots? A přeci je to pravda. Vřele doporučuji!! Až na to množství reklamy...

http://www.radiofm.sk

Mediální obraz Jiřího Paroubka

2005-05-09T12:11:00.000+02:00

Nový premiér naší republiky, který se od začátku více než ústavním činitelem jevil opičkou na gumě, se stal živoucím důkazem faktu, že si od aféry "Grossgate" česká média vůči politikům přestávají brát servítky.

Jiří Paroubek se tak bezděky stal zřejmě nejmedializovanějším předsedou vlády od dob Miloše Zemana. Vše začal deník Blesk s fotografiemi Paroubkovi manželky, kterak si v otahané sukni a shrnutých punčochách vykračuje po Smíchově v cigaretou v ruce. Následovala Mladá fronta DNES se svou tradiční sérií nactiutrhačných fotek a opatrného fejetonu. Korunu všemu novinářskému snažení však nasadila nevědomky Česká televize během včerejšího hokejového utkání Česko - Rusko.

Zatímco ostatní představitelé států přišli na tribunu oblečení ve svých "montérkách" (rozuměj obleku s kravatou), premiér Paroubek se nechal zobrazit v českém dresu podepsaném celým národním týmem, držel v ruce jakési prapodivné mávátko a zasmušile koukal do stropu. A aby toho nebylo málo, hned vedle něj seděl předseda hokejového svazu Vratislav Kulhánek v "montérkách" (rozuměj viz výše) s utrápeným výrazem v obličeji. Protože kolem obou mužů zelo prázdné místo, celý výjev působil jako žánrový obrázek "Hodný a bohatý strýček vzal svého slaboduchého synovce na hokej".

Z celého průběhu Paroubkova panování si můžeme udělat jednoduchý závěr: česká média by se měla více soutředit na referování o politických okolnostech než na to, jak udělat z představitelů státu pitomce. Otázkou ovšem zůstává, jestli právě toto není v našich stávajících podmínkách jediný možný způsob zpravodajství. Vždyť právě to má za úkol nezkresleně informovat o realitě.

Podotek

2005-04-30T15:07:00.000+02:00

V Reflexu konečně zrušili rubriku Metrosexuál. Škoda. Ale na druhou stranu jsem to říkal tady http://drahonovsky.blogspot.com/2005/01/podivuhodn-ptelstv-magaznu-reflex.html#comments. Takže jsem z obliga a ještě se můžu poplácat po rameni, že jsem lepší Sybily.

Rýpnutí: Sport Mf DNES / agentura AP

2005-04-27T16:01:00.000+02:00

Tentokrát si rýpneme trochu netradičně nejen co se oblasti médií týče. Při čtení sportu v Mf Dnes mě totiž zaujala fotografie, na níž se vznáší dvě nohy obuté v teniskách značky Fila. Žádné tělo, žádná hlava, jen skákající boty na červeném podkladu. Celému obrázku dominuje inkriminovaný nápis, který bíle září z černých bot jako jarní sluníčko na antukové kurty.

Pokud by se pořádala soutěž o nejlepší vyjádření zoufalství fotoprodukčního, vyhrála by právě tato fotografie s mílovým náskokem. Nemá totiž vůbec nic, co by mělo zpravodajské foto obsahovat. Snad kromě aktuálnosti. Jinak však neni zajímavé, nenese informaci a ještě se mu dostalo umístění vedle článku s titulkem AC Milán se přiblížil finále, takže působí, jako kdyby přiletělo ze zpravodajského Marsu.

Kromě toho by se ještě dalo polemizovat o tom, zda se nejedná o skrytou reklamu na značku sportovního oblečení, která se potácí daleko za světovými lídry. O to více mě překvapilo, když jsem jako zdroj fotografie identifikoval agenturu AP, která má ze všech světových tiskových kanceláří snad nejméně důvodů zaprodávat se skrytému byznysu.

I z těchto důvodů uděláme lépe, když si budeme myslet, že editor stránky D3 chtěl jen zaplnit místo. Tomu ostatně napovídá i popisek, který přepisuji v původním znění: UVIDÍ JE PRAHA? Srbská tenistka Jelena Dokićová nadskočila při svém podání v úvodním (a zároveň posledním) zápase turnaje v Estorillu proti Bondarenkové. Někdejší světová čtyřka zanedlouho nazuje své boty i v Praze, pro turnaj WTA Tour na Štvanici dostane divokou kartu.

Ach jo.

LN: inovace bez invence

2005-04-22T18:05:00.000+02:00

Tak jsem naletěl reklamní kampani, paní Müllerová, a koupil si v pondělí nové Lidové noviny. Ve středu jsem to zase vzdal. Ptáte se proč?

Má oblíbená Mladá fronta DNES mě začínala pořádně štvát. Příklon k bulváru, kterého jsem se nejprve snažil si nevšímat, a nutnost hledat kvalitní a dobře napsané zprávy pod drobnohledem, mě poslední dobou dost vytáčely. Do toho všeho se promítalo neustálé omílání údajné kvality Hospodářských novin ze strany mých spolužáků, pedagogů, kolegů a známých, a aby toho nebylo málo, Lidové noviny spustily kampaň o své nové tváři. O tváři seriózního tisku založeném na zahraničním zpravodajství, rozšíření kulturní rubriky a analytických článcích. Když mi pak ještě pan Vačkov a jeho tlupa slíbili pravidelnou páteční přílohu Média, nebylo co řešit a svou pravidelnou ranní desetikorunu jsem namísto červeným věnoval modrým.

V tramvaji na mě naplno dolehl pocit intelektuálního naplnění. Konečně vybředávám z mainstreamu a hlásím se ke své vysoké vzdělanosti! Vidíte všichni ty lidovky v mé ruce? Ha há! Jmenuji se Tomáš K. Drahoňovský a čtu seriózní tisk! Běžte se zahrabat s Blesky, SuperSpy a hlavně s MfDy!

Tato arogantní nálada mi vydržela ještě dva dny a postupně upadávala. Nové lidovky totiž vůbec nejsou tak nové, jak se původně předpokládalo. Grafická úprava sice přestala připomínat MfD, ale zato se silně přiklonila k chaotičnosti práva. Snad je to snahou o internetovou grafiku, se kterou tvrdě zápasí i zkušená německá designérka. Výrazně přibylo infografiky, což bych spíše než od seriózního deníku očekával od TV Nova. Co je však nejhorší, ony proklamované rozšířené rubriky zabrala reklama tak šikovně, že jsem žádné zvětšení prostoru nezaznamenal.

Co je však novým Lidovým novinám nutno připsat kdobru, je nápad s fotootvírákem na první stránce. Přitáhne nejen pozornost na přeložených novinách v trafice,ale zároveň se jedná o výrazný individuální prvek, který LN od výrazně unifikovaných českých deníků odliší.

Ve středu už má arogance sestoupila na bod mrazu a já si společně s LN koupil i Mladou frontu DNES. Poté mi definitivně došlo, že jsem buďto už starý pes, kterého novým kouskům nenaučíš a špatně mete, nebo mi strašně chybí regionální příloha (v tomto bodě je však něco pravdy, protože nebýt přílohy MfD Praha, nikdy bych se nedozvěděl, že magistrát konečně odklepl prodloužení A-Metra do Ruzyně). Lidovkám tedy v období mezi pondělím a středou stoupl prodaný náklad o jeden výtisk. Budu držet palce, aby zvýšení na 100 000 během dvou let proběhlo úspěšně. Své boty však vsadím na něco jiného.

Jak jsem přišel o večerníček

2005-04-19T16:22:00.000+02:00

Titulek mého dnešního příspěvku je trochu zavádějící. Nejedná se totiž o večerníček, ale jeho obdobu: poledníček (neplést s polednicí). Dále jsem o něj ještě nepřišel, ale za měsíc přijdu. Ano, ti kdož čtou pravidelně noviny nebo sledují audiovizuální média už tuší: svět ztratil Otázky Václava Moravce.

Ti, kdo čtou noviny a sledují audiovizuální média (neplést s přemětem na FSV: AV média) však také vědí, že PhDr. Moravec udělal sám pro sebe asi nejlepší věc. Již před rokem, kdy jeho pořad na ČT začínal, se netajil tím, že ho vystupování v televizi štve a nebaví, že se prostě nechal jen tak "blbě ukecat". Nyní má tedy svatý pokoj a klid. Oč větší dobro však představuje odchod pro něj, o to větší zlo znamená pro diváky. Například já (Tomáš K. Drahoňovský) jsem se vždy na Otázky těšil a při každém rýpnutí V.M. do některého z hostů jsem se válel smíchy pod pohovkou. Obdivoval jsem moderátorovu pohotovost a sdílel s chápavým výrazem ve tváři všechny jeho lapsy. Václav Moravec mi bude zkrátka chybět.

Nejsem však první ani poslední, který se na stránkách svého blogu zamyslí nad jeho nástupcem. Kolega Petr Svoboda na serveru Česká média soudí, že by mohlo dojít k triumfálnímu návratu moderátorského matadora Oty "Co Vy Na To" Černého. To je sice veselá, ale trochu absurdní představa. Sportovec Černý (neplést s Černým sportovcem) se dobrovolně upsal jako šéf sportovní redakce ČT, a do nejistého moderátorství se mu už chtít nebude. Nejsem znalec TV poměrů, ale logicky vyvozuji, že platový rozdíl obou funkcí je nepřekonatelný.

Moji favorité jsou dva. Oba mají řadu předností, ale také jeden veliký zápor. První můj kandidát, Bohumil Pečinka, je sice poměrně populární a mladý, oproti tomu se však dá soudit, že představitelé levé strany politického spektra (neplést se spektrem rozkladu světla) by vycházeli ze studia minimálně s roztrženým sakem, v horším případě vůbec.

Druhý z kandidátů, Jindřich Šídlo, je navenek nestraný a profesionální. Na druhé straně však trpí téměř všemi typy výslovnostních vad, které si lze představit. Pro audiovizuální média je tím pádem zcela nepoužitelný. Škoda. ČT se bude muset poohlédnout po jiném kvalitním moderátorovi (neplést se Štěpánkou Duchkovou).

Nedělní svět minulosti

2005-04-13T17:10:00.000+02:00

Protože se často přistihnu, že v neděli nemám co číst, jelikož mě sobotní supplementy deníků nebaví, sáhnu občas po mediacopáckém Nedělním světu. Člověk aspoň v tramvaji nevypadá jako blbec, protože jediné, co se dá poslední den v týdnu kromě zmíněného plátku číst, je Nedělní Blesk, a Nedělní svět aspoň trochu vypadá, jako že je to seriózní tiskovina. Že to není pravda samozřejmě není složité poznat. Mediacop totiž zřejmě odmítá do svého nedělníku nadále cpát peníze, což se projevuje nejen nezábavností článků, ale především naprostým ignorováním aktuálních fotografií. Ve finále to vypadá tak, že exmluvčí exprezidenta exHavla Ladislav Špaček je aktuálně vyfocen s hustou černou bradkou (pozn. aut.: L.Š. Je už drahných pár let šedovlasý a holobradý) a superstar Aneta, která prošla již nehoráznou řadou zásahů vizážistů má opět zamaštěný culíček a kruhy pod očima (snímek pocházel z prvního kola soutěže ČHSS).

Čtenářům to zřejmě nikterak nevadí. Jak vypadá Špaček je každému víceméně fuk a na fotku Anety je zbytečné koukat, protože ji každý den vidíme 125x. Z etického hlediska se nejedná o tak velký přestupek, ale pohodlnou recepci informací to výrazně ztěžuje. Možná čtenáře pobouří až chystaná fotografie z hokejového utkání sparťanů, kteří budou mít na dresech napsáno Dynamo Sokolovo.

Rýpnutí: Televizní noviny

2005-02-23T14:43:00.000+01:00

Včera, tj. 22. února, schválila Poslanecká sněmovna Zákon o elektronických komunikacích (více na rozhlas.cz/digital). Jedná se o poměrně zásadní legislativní úpravu, proto není divu, že své místo nalezla i v Televizních novinách, coby série výroků poslanců. Ale jak už se tak na Nově stává, čekali jsme zprávu, našli jsme manipulační blamáž.

Ten, kdo do včerejška netušil, co znamená manipulování realitou ze strany komerčních vysilatelů, musel si to u Televizních novin nutně uvědomit na celé čáře. Nejen, že Pavel Zuna již v upoutávce nezapomněl upozornit, jakou hrůzu znamená pro televizi Nova vyhrazení veřejnoprávního multiplexu, ale celý příspěvek byl zaplněn tak pečlivě sestříhanými obrazy, že by to ani Burtonův Edward lépe nesvedl. A když už všichni diváci poznali, jaký je Nova chudáček a poslanci syčáci, na obrazovce se zjevil ministr informatiky Vladimír Mlynář a povídá: "Cítím veliký dluh vůči komerčním stanicím, al..." Konec věty, který nakonec v příspěvku nezazněl, se nesl v tom smyslu, že by nemělo být problémem, aby se ČT a soukromé televize extra legem dohodly o dočasném uvolnění programových pozic ve "veřejnoprávním" multiplexu Českých radiokomunikací aspoň do doby, než roku 2006 začne ČT vysílat další dva kanály a vzniknou další tři definitivní datové sítě D, E a F.

Na planetě Nova se žije krásně, právě proto, že si nemusí dělat starosti s objektivitou. Koneckonců i Pavel Zuna, novácký sympaťák minulých sto padesáti tisíc dvě stě čtyřiceti ročníků anktey Anno, tvrdí, že zpravodajství je jen vycpávka mezi dvěma reklamními bloky. Tak co byste sakra všechno nechtěli...

On je Strážce duší!

2005-02-17T23:41:00.000+01:00

Seriálová smršť č. 2 přichází. V loňském roce jsme měli tu čest s projekty Pojišťovna štěstí, Redakce (Redakce II., ta už byla výrazně slabší) a jinými, ještě slabšími než Redakce II. Nejnověji se o oko diváka utkávají projekty On je žena! televize Nova a veřejnoprávní Strážce duší.

Nebudu opakovat, co už k oběma seriálům podotkli jiní publicisté. Každý z projektů je prý úplně jiný a oba jsou špatné. To bohužel nemohu posoudit, protože mi jako na potvoru přestala jít televize. Chtěl bych se ale zastavit nad jiným faktem, a to je sledovanost, kterou opět, jak už bývá dobrým zvykem, vyhrála na plné čáře Nova. Ivanu Chýlkovou okukovalo 2,8 milionu diváků, Vaculíkovi s Norisovou dalo přednost 1,2 milionu.

I přesto, že se jedná na poměry Českou televizi o poměrně dobrý výsledek, je dobré se zamyslet, proč televizi veřejné služby už zase porazil na hlavu projekt komerčního vysilatele. Jedním z důvodů může být úplně nový žánr Strážce duší, o který se v Česku zatím nikdo nepokusil: jakási lokalizovaná Akta-X. Něco podobného zkoušela minisérie horrorových příběhu Drákulův švagr v produkci televize Nova, která ale divácky propadla takovým způsobem, že ji jako jeden z mála nováckých projektů reprízovala Česká televize. Podobný styl série má jeden veliký problém: starší diváky nepřitáhne, na mladší, odkojené právě Akty-X a Krajními mezemi, působí jako nechtěná levná parodie. Kromě toho nemá tajemství na českém mediálním trhu: thriller nebo horror bude vždy poražen na hlavu komedií, která je přeci jen divácky přístupnější. A právě to se v případě duelu On je žena! vs. Strážce duší, stalo.

Dalším a ještě viditelnějším důvodem, proč Chýlková s bíbrem lidi zaujala, je ohromná reklamní kampaň, kterou pro On je žena! Nova přichystala. Asi týden před uvedením seriálu na obrazovky se na Novu téměř nedalo dívat, aby člověk nespatřil animované karikatury Stropnického, Krause a Chýlkové, jak spolu provádí žertovné špumprnágle. Nejdelší, hraná upoutávka, jež ukazovala postup přeměny ženy na muže témeř tak dokonale, jako Cimrmanovští ochotníci, trvala přes dvě minuty, což už je u formátu, jenž nenese žádné poselství, přeci jen poněmkud přes čáru divácké trpělivosti. Není divu, že většina diváků získala pocit, že "ten seriál prostě musí vidět". (A přiznejme si to popravdě, kdyby nebylo porouchané televize, zřejmě bych se podíval taky.)

Propagace série České televize vedle podobné megaštvanice na diváka působí jako kašpárkův hrobeček. Veřejnoprávníci se odvážili pouze na komentované upotávky před hlavním zpravodajstvím a sestřihy coby znělky reklamních bloků. Jednoduše řečeno: ČT se prostě neumí propagovat. Jak to dopadlo, vidíme sami.

Problém malé sebepropagace televize veřejné služby je věčným problémem. Stejný problém jako u duelu seriálů vyvstane, když porovnáme jiné podobné projekty: Superstar a Největšího Čecha. Zde je sice situace přeci jen poněkud jiná, Největší Čech se dočkal alespoň jakéhosi samostatného traileru. Ovšem jeden z mála povedených projektů ČT, Hodina pravdy, posloužil podobně jako Strážce duší coby znělka reklamy. Stalo se tak i přesto, že se Pavel Zuna svého času nechal slyšet, že by si Hodinu pravdydovedl velice dobře představit jako součást programu své televize, což mohlo asi jediné upozornit Kavčí hory, že pořad za něco stojí.

Veřejnoprávní televize se podle mediálních teorií propagovat nemusí, protože jí primárně nejde o zisk. Divák ji nemusí sledovat neustále, ale má selektovat z komplexní "veřejné služby" ten servis, který zrovna potřebuje. Z toho však plyne lhostejnost, zda pořad vůbec nějaké diváky má (Domácí štěstí), popřípadě bude mít (Strážce duší). Z lhostejnosti pak logicky vyplyne ostuda, kterou za své programové snažení - nesnažení ČT pravidelně utrží. Pokud chtějí Kavčí hory divákovi skutečně poskytnout veřejnou službu, ať se snaží mu svůj program nabídnout, ne jej od něj odrazovat. Nejen, že sklidí pozitivní ohlasy, ale sklidí i nějaký ten peníz navíc a ukončí tak nadbytečnou debatu o koncesionářských poplatcích. Za to, co provádí ČT dnes, se mi opravdu již více platit nechce.

Pokud by sem přeci jen někdo zavítal, Petře S., nechť napíše do diskuse, zda se podle vašeho názoru má televize veřejné služby propagovat.

Rebecca Dorta: Při digitalizaci rozhlasu vám můžeme pomoci

2005-02-08T21:37:00.000+01:00

Rebeccu Dorta, projektovou manažerku WorldDAB Fora, jsme zastihli během její krátké návštěvy České republiky. V krátkém rozhovoru pro pořad Sedmá velmoc na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu jsme se ptali, jaký WorldDAB význam pro digitalizaci rozhlasu a jak se jeho činnost týká právě České republiky.

Jak byste nejlépe popsala funkci WorldDAB Fora?

Jsme nevládní organizace, která se snaží koordinovat rozvoj digitálního rozhlasu. Máme kolem stovky členů z pětadvaceti různých zemí. Členem Fora se může stát kdokoli, kdo chce propagovat digitální rádio ve své zemi. Mohou to být výrobci rádií, vysilatelé nebo vládní organizace. Členové se pak sdružují do jednotlivých komisí, které se starají o technickou, regulační a marketingovou stránku.

V České republice bude se bude digitální rozhlas s největší pravděpodobnostívysílat pomocí televizní platformy DVB-T. Myslíte, že to byl šťastný krok, nebo byste raději, kdyby byl pro digitální rozhlas zaveden systém DAB?

Myslím, že rozhlas potřebuje svou vlastní platformu, protože stále hraje v životě člověka velkou roli. DVB-T je systém vyvinutý pro televizi a není mobilní. Abyste tedy mohli digitální rádio v systému DVB-T poslouchat, museli byste stát na jednom místě, zatímco při použití systému DAB, který preferujeme, můžete například běhat nebo jet v autě Rádio s vámi bude kdekoli chcete. Lepší by tedy pro Českou republiku bylo, kdyby vyhradila DVB-T pro televizi a DAB pro rádia. Teprve potom se dá říct, že se jedná o pokrok proti analogovému rádiu.

Kdyby se Český telekomunikační úřad rozhodl neudělit licence pro vysílání DAB, jak může World DAB Forum v takové situaci pomoci?

Jedna z cest, jak bychom mohli pomoci je zlepšení informovanosti všech státních orgánů. Máme k dispozici materiály, které jasně ukazují obrovský úspěch digitálního DAB rádia v mnoha zemích, kde bylo zavedeno. Můžeme vám také poradit, jak se vyvarovat chyb, které při digitalizaci ostatní státy udělaly. Je potřeba, abyste poznali pravý potenciál digitálního rádia a všechny jeho technické výhody podobně, jako obyvatelé Dánska, Británie, Norska nebo třeba Nizozemí. Ve všech těchto státech má DAB obrovský úspěch, což se ukazuje zejména o Vánocích, kdy se prodá neuvěřitelná spousta digitálních radiopřijímačů. Abych svou odpověď shrnula, můžeme vám poskytnout velkou propagační podporu, a to nejen z naší strany, ale i ze strany expertů na digitální technologie.

Článek byl publikován na serveru rozhlas.cz/digital