Můžeme slavit?

Ladislav Bátora odchází z ministerstva školství. Pro odpůrce stávající vlny nahnědlého národovectví to ale rozhodně výhra není.

Bátora, kterému si česká média zvykla v rámci korektnosti říkat "kontroverzní úředník", se dobrovolně vzdal funkce vicekancléře ministra školství Dobeše. V pátek v poledne oznámil: "Ti, kdo volali po mém odchodu, mohou slavit." On sám už přitom v tuto chvíli musel vědět, že je tomu přesně naopak.

Muž, který svou zaprodanou minulostí i současnými výroky vzbuzoval v ultrakonzervativcích nadšené tetelení a v liberálech úzkost, jen splnil svou misi. Jeden z nejméně schopných ministrů jej na pokyn z Hradu vytáhl do veřejné, nevolené funkce. Zde se Bátora jen pouhými třemi větami stal národní celebritou. Pokud byste se na ulici zeptali téměř kohokoli, s jistotou definuje, kdo pan Bátora je.

Za to byl, jak se lidové říká, vykopnut výše a po pár týdnech odchází. Neodchází z pokynu ministra, který si uvědomil, že nemůže ve vysoké úřednické funkci držet extremistu (tak jak by se to s největší pravděpodobností stalo v jakékoli ze západních demokracií). Odchází z vlastní vůle a rozhodnutí, a podle svých slov chce být činný v politice. V té české politice, kde se v současnosti tolik cení xenofobní a homofobní výroky, v té politice, která chce ignorovat světové problémy a vyznává izolacionismus po ruském způsobu.

Úkol splněn, dostih začíná. Další kroky budou etablování členské základny nové strany (s názvem typu Právo a spravedlnost, Naše Česko atp.), destrukce Nečasovy vlády a vypsání předčasných voleb v roce 2013. A dej bože, ať se mýlím.