Každý, kdo dnes projížděl Prahou, jakoby se ocitl v jiném světě.
Z naší metropole se stalo pulzující město, kde se nikdo nebal happeningu, ulice křižovali cyklisté, lidé chodili pěšky, a dokonce se na sebe usmívali. Cizinci měli štěstí, že často ve městě museli zůstat. Tenhle obraz Prahy totiž budou šířit doma. Obraz západní metropole.
Už jsem pár měst na světě projel. Byl jsem v Evropě, Asii, na západě, na východě. V zásadě se metropole dají rozdělit na ty, které jsou zasvěcené autům, a na ty, které patří lidem. Největší paradox jsem zatím zažil v Gruzii, kde byl uprostřed pěší zóny obří kruhový objezd. Asi každý si dokáže spočítat, mezi jaká města se řadí současná, nikoli dnešní, Praha.
Město, kde se hlavní dopravní tahy táhnou přímo prostředkem města. Metropole smradu, kde se jakákoli koalice nikdy nebyla schopna dohodnout na omezeni provozu v centru. Hlavní město, kde zeleň pravidelně ustupuje asfaltu a klid hluku, většinou v zájmu 'revitalizace'.
Vzpomeňme na dnešek s ulicemi plnými lidí (ne aut), až se budeme ptát, proč naše děti chtějí žít jinde. Uvědomme si, že právě klid a přívětivost města je prvním krokem k tolerantní společnosti, univerzitám s kvalitními vědci i firmám s nadšenými zaměstnanci. Je to pilíř ekonomiky.
Ještě to bude chvíli trvat. Přeci jen, kdo by chtěl žít kdekoli v zemi, jejíž prezident je nejčastěji vidět na otvíračkach továren Phillip Morris a křtech obřích rypadel.
Díky! Velký souhlas!
OdpovědětVymazatIM