Prago zažila Hocus Pocus Union
Pro soulmana mého ražení byli hlavně Prago zjevením. Poprvé jsem zažil frontu na pánských záchodcích, zjistil, ze hopeři zásadně netleskají, ale zvedají ruce a řvou. Nemluvě o tom, že jsem byl opět (už poněkolikáté a v zásadě čím dál častěji) v klubu za strejce a v soutěži o nejtěsnejší gatě jsem se dostal minimálně do finále.
Ale setkal jsem se taký s básníkem. Míval jsem rád Penery, kteří ale v současnosti dávaji flow typu 'tralala tralala, hopky hopky, v dálce už jsou vidět sopky' (ok, tak to samozřejmě není, originál této apokalypsy k nahlédnutí ZDE). No a najednou se zjevil Kato, který hovořil. A víc k nepotřeboval, ani zuby. Lucerna narvaná dětičkama nestačila koukat, kam mu ostrý jazyk tne a koho vejpůl přetne.
A do toho živá kapela. Ano, vystačili si bez DJe. Jen Kato občas zascratchoval. Livě Band byl sice muzikantsky trochu průměrný, ale víc od něj ani nikdo nechtěl. Stačil bubeník, který opravdu vypadá trochu jako Boogie man (aha, tak proto ta přezdívka) a trochu jako rabbi, který si jde hned první minutu po šábesu hodit pár trojek na koš.
Kato se na podiu koupal v textech. Na každou písničku připadlo 20 napadu, ze kterých by běžná kapela vyvařila 10 skladeb. Jaké plýtvání! Jenže zkušenost bezzubé vyléčene (snad?) smažky, která nemusí dělat na nikoho machry, byla za všechny potenciální Victory Vooteny u basy. Byl to opravdovy hip hop. V Česku. Měl jsem radost. A to jsem si měl rozmyslet. Přijeli totiž Hocus Pocus.
Hned po měsíci Lucernu téměř zaplnili francouzští show-kašpárci. Těšil jsem se na ně moc. Francouzský hip hop je kapitola sama pro sebe. Kam se hrabou Španělé, Mexičani, nebo nedej bože Američani. Francouzský rap je melodický, zpěvný, a často také s texty, o kterých si jmenovitě zaoceánští ghetto boys můžou nechat jen zdát v eurofilních snech.
A tak tu stojím zase, přede mnou je opět MC s živou kapelou a party začiná. Čekám nehorázný muzikantský nářez. Jenže místo toho se mi vybavuje Kato, a řiká: některý MCs si party pletou s rozcvičkou. Asi ani netušil, že nemluví o chytrácích odněkud z Holešovic, ale i o těch z Nantes.
Takhle rozjetou rozcvičku Lucerna fakt nepamatuje. Vždyť kdo kdy donutil celé auditorium sednout si do dřepu a po minutě vstát, kdo priměl všechny skandovat uprostřed francouzského setu 'udělej bordel' (ano, ze samplu od PSH). Lepší battle kytaristy a vynikajícího DJe taky není ke slyšení každý den. Basa - kapitola sama pro sebe - sólo při představovačce bylo možná nejsilnější moment koncertu.
Jenže pocit nikde. Stojím v Lucerně a mám otevřené oči. A to se mi na koncertech nestává často. Jediné, co jsem viděl, byl extra slizký MC, který se na podiu opravdu s rapem opravdu nepředřel (pokud nepočítáme vyzývání publika ve stylu I can't hear you). Skvělí muzikanti, ale do mrtě dotažená forma opět přebila jinak skvělou a originální muziku.
Nevím proč. Možná je chyba ve mně. Možná jsem byl z parádních chilloutových alb Hocus Pocus prostě moc natěšený. Možná jsem pořád jen srovnával. Možná jsem přišel moc pozdě, a neslyšel žádné trapné DJské předskokany, a pak si tím pádem nemohl spravit náladu. Možná jsem jen neměl Hocus Pocus naposlouchané. Anebo bych měl zase procvičit francouzštinu, abych mi neutíkaly hříčky v textech.
Hocus Pocus pro mě zůstanou zakletí na vycizelovaných deskách. Tam jsou parádní. A až dostanu chuť na hip hop, počkám si na nadšené oldschoolové strejce z US 3 (dj scratchující s gramcem po henrixovsku za zády mě pořád budí ze spaní), anebo vyjedu v řiť za MC Solaarem. A jestli i to bude provar, tak dieu avec moi...
Nemluvě o tom, ze musím domů pěšky. Pitomej čtvrtek...
A jako bonus přikládám dvojici pubertálních videí z Lucerny, abyste všichni viděli, co jsem já viděl, a slyšeli, co já slyšel. Ale pardon, je to zkrátka z mobilu, no...
Prago Union and Livě band in Lucerna Music Bar... by tomas_drahonovsky
Hocus Pocus live in Lucerna Music Bar, 5th May... by tomas_drahonovsky
Kdo by to byl řekl, že ten pocit ještě přijde. Domácí chlapíci mě bavili daleko víc než superstars ze zahraničí. Jasně, bro', šlo o hip hop. Vybledlé ksichty z Prague en Tchequie mohli slyšet hned dvě skvělé bílé rapové kapely v jednom měsíci. Diky boomboxu v Lucerna Music Baru jsem se nedlouho po sobě ocitl na koncertech domacích borců z Prago Union s Livě Bandem, a francouzských hop-jazz-popových Hocus Pocus. Bylo to setkani třetího druhu. Bohužel ne vždy blizké.
Ale setkal jsem se taký s básníkem. Míval jsem rád Penery, kteří ale v současnosti dávaji flow typu 'tralala tralala, hopky hopky, v dálce už jsou vidět sopky' (ok, tak to samozřejmě není, originál této apokalypsy k nahlédnutí ZDE). No a najednou se zjevil Kato, který hovořil. A víc k nepotřeboval, ani zuby. Lucerna narvaná dětičkama nestačila koukat, kam mu ostrý jazyk tne a koho vejpůl přetne.
A do toho živá kapela. Ano, vystačili si bez DJe. Jen Kato občas zascratchoval. Livě Band byl sice muzikantsky trochu průměrný, ale víc od něj ani nikdo nechtěl. Stačil bubeník, který opravdu vypadá trochu jako Boogie man (aha, tak proto ta přezdívka) a trochu jako rabbi, který si jde hned první minutu po šábesu hodit pár trojek na koš.
Kato se na podiu koupal v textech. Na každou písničku připadlo 20 napadu, ze kterých by běžná kapela vyvařila 10 skladeb. Jaké plýtvání! Jenže zkušenost bezzubé vyléčene (snad?) smažky, která nemusí dělat na nikoho machry, byla za všechny potenciální Victory Vooteny u basy. Byl to opravdovy hip hop. V Česku. Měl jsem radost. A to jsem si měl rozmyslet. Přijeli totiž Hocus Pocus.
Hned po měsíci Lucernu téměř zaplnili francouzští show-kašpárci. Těšil jsem se na ně moc. Francouzský hip hop je kapitola sama pro sebe. Kam se hrabou Španělé, Mexičani, nebo nedej bože Američani. Francouzský rap je melodický, zpěvný, a často také s texty, o kterých si jmenovitě zaoceánští ghetto boys můžou nechat jen zdát v eurofilních snech.
A tak tu stojím zase, přede mnou je opět MC s živou kapelou a party začiná. Čekám nehorázný muzikantský nářez. Jenže místo toho se mi vybavuje Kato, a řiká: některý MCs si party pletou s rozcvičkou. Asi ani netušil, že nemluví o chytrácích odněkud z Holešovic, ale i o těch z Nantes.
Takhle rozjetou rozcvičku Lucerna fakt nepamatuje. Vždyť kdo kdy donutil celé auditorium sednout si do dřepu a po minutě vstát, kdo priměl všechny skandovat uprostřed francouzského setu 'udělej bordel' (ano, ze samplu od PSH). Lepší battle kytaristy a vynikajícího DJe taky není ke slyšení každý den. Basa - kapitola sama pro sebe - sólo při představovačce bylo možná nejsilnější moment koncertu.
Jenže pocit nikde. Stojím v Lucerně a mám otevřené oči. A to se mi na koncertech nestává často. Jediné, co jsem viděl, byl extra slizký MC, který se na podiu opravdu s rapem opravdu nepředřel (pokud nepočítáme vyzývání publika ve stylu I can't hear you). Skvělí muzikanti, ale do mrtě dotažená forma opět přebila jinak skvělou a originální muziku.
Nevím proč. Možná je chyba ve mně. Možná jsem byl z parádních chilloutových alb Hocus Pocus prostě moc natěšený. Možná jsem pořád jen srovnával. Možná jsem přišel moc pozdě, a neslyšel žádné trapné DJské předskokany, a pak si tím pádem nemohl spravit náladu. Možná jsem jen neměl Hocus Pocus naposlouchané. Anebo bych měl zase procvičit francouzštinu, abych mi neutíkaly hříčky v textech.
Hocus Pocus pro mě zůstanou zakletí na vycizelovaných deskách. Tam jsou parádní. A až dostanu chuť na hip hop, počkám si na nadšené oldschoolové strejce z US 3 (dj scratchující s gramcem po henrixovsku za zády mě pořád budí ze spaní), anebo vyjedu v řiť za MC Solaarem. A jestli i to bude provar, tak dieu avec moi...
Nemluvě o tom, ze musím domů pěšky. Pitomej čtvrtek...
A jako bonus přikládám dvojici pubertálních videí z Lucerny, abyste všichni viděli, co jsem já viděl, a slyšeli, co já slyšel. Ale pardon, je to zkrátka z mobilu, no...
Prago Union and Livě band in Lucerna Music Bar... by tomas_drahonovsky
Hocus Pocus live in Lucerna Music Bar, 5th May... by tomas_drahonovsky
0 komentářů:
Přidat komentář